tag:blogger.com,1999:blog-350612572024-03-07T23:51:52.878+01:00Saint of MeTALKING MUCH ABOUT ONESELF CAN ALSO BE A MEANS TO CONCEAL ONESELFA.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.comBlogger80125tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-89772384704075714402010-02-03T21:48:00.008+01:002010-02-05T14:24:29.040+01:00víte, proč furt jak tataři přepisujete čísla a písmenka na webu? captcha, baby!<div style="text-align: justify;"><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Je to prostě VŠUDE kolem nás a tenhle postarší článek z Figara Vám, tedy aspoň těm frankofonním, řekne proč. </span></span></div><div style="text-align: justify;"><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;"><br /></span></span></div><div><h1 style="text-align: justify;margin-top: 15pt; margin-right: 0cm; margin-bottom: 3.75pt; margin-left: 0cm; "><span class="Apple-style-span" style="font-family:georgia;font-size:130%;color:#333333;"><span class="Apple-style-span" style=" font-weight: normal; line-height: 19px;font-size:16px;"><p class="MsoNormal"><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Google</span></span></p><p class="MsoNormal"><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Des millions d'internautes aident à la numérisation massive de livres. Sans le savoir.</span></span></p> <p class="MsoNormal"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Ils sont malins, les dirigeants de Google. Pour accélérer leur programme de numérisation de livres, ils font travailler bénévolement des millions d'internautes. Vous, moi, n'importe qui. Comment ? Chaque fois que vous vous inscrivez sur un service en ligne, que vous remplissez un formulaire sur le Web ou déposez un commentaire sur un blog, on vous demande de reproduire dans une case les mots ou les lettres représentés dans une image. Le but : confirmer que vous êtes bien un humain et non un robot, pour éviter le spam. C'est ce qu'on appelle un « captcha ». Et chaque fois, il y a de grandes chances pour que vous travailliez sans le savoir pour Google. Le géant américain a en effet racheté le mois dernier la société reCaptcha, spécialisée dans cette technologie. Pas pour se protéger du spam, mais pour en exploiter les résultats et identifier ainsi les mots que les programmes de reconnaissance de caractères n'arrivent pas à décrypter.</span></p> <p class="MsoNormal"><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">«Captcha»</span></span></p> <p class="MsoNormal"><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Quand ces logiciels analysent un texte imprimé, il leur arrive de confondre le «l» avec un «1», le «0» avec un «O», etc. En général, le correcteur orthographique intégré rétablit les bonnes lettres. Mais quand le texte est mal imprimé ou que le document est froissé ou taché, la capacité de déduction du logiciel est vite prise à défaut. Il écrit «nomye_a» au lieu de «rangement»,«1orsgd0n» au lieu de «lorsqu'on» ou… abandonne purement et simplement, se contentant d'insérer l'image du mot inconnu au milieu du texte reconnu. Et c'est là que vous intervenez, auxiliaires inconscients de ce grand œuvre. À vous de jouer les correcteurs. Toutes les images de ces mots sont transmises au « captcha », qui les soumet à votre sagacité quand vous avez fini de remplir le questionnaire en ligne. Mais pour que le système fonctionne, chaque mot non reconnu est accompagné d'un mot connu. Vous devez taper les deux mots de l'image : Google part du principe que si vous avez saisi correctement le mot connu, c'est que vous avez aussi déchiffré le mot inconnu. Votre formulaire est donc validé ou publié, et Google récupère votre contribution, qu'il compare à celle d'autres internautes. C'est ainsi que vos corrections font avancer la numérisation des livres par Google, qui dépasse désormais les 10 millions d'ouvrages.</span></span></p> <p class="MsoNormal"><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-size:small;">Environ 200 millions de ces « captcha » sont identifiés chaque jour par des humains dans le monde entier. Des opérations qui prennent une dizaine de secondes à chacun. Et qui, en s'additionnant, permettent à Google d'économiser l'équivalent de 150 000 heures de travail. Astucieux, n'est-ce pas ? Un nouveau modèle économique voit le jour.</span></span></p></span></span></h1></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-49669660105496715512009-12-08T01:06:00.005+01:002009-12-08T01:17:03.321+01:00Zvěřinec v paneláku<p class="MsoNormal" style="text-align:justify;line-height:18.0pt"></p><p class="MsoNormal" style="text-align:justify"><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">‚Můj‘ dočasný 13-ti patrový panelák se čtyřmi byty pro čtyřčlennou rodinu (rozuměj krát dva) na každém podlaží</span></span><span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"> </span></span></span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">má počet výtahů jedna. Výtah často nefunguje nebo jej někdo ‚vtipně‘ blokuje v horních patrech, takže jsem se už naučila chodit potmě postranními schody à la dům hrůzy. Když ale výtah funguje, jeho použití rovná se trénink zejména čichového smyslu.</span></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align:justify"><span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">V našem domě bydlí také majestátní šedá doga, která je dost velká, i když na ni při venčení koukám z šestého patra. Fakt, že absolvovala cestu výtahem, je možno vystopovat i o pár desítek minut později po inkriminované projížďce. Někoho z nájemníků to popudilo natolik, že na stěnu výtahu klíčem vyryl: « salob! laver vos chien, ca pue grave. penser au autre ». Být majitelem, napíšu v odpověď něco jako « </span></span></span><span lang="FR"><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">apprenez le français, pensez aux autres</span></span></span><span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;"> » a pak teprve půjdu vymydlit psa.</span></span></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align:justify"><span><o:p><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">Jinak jsem tuhle v sobotu šla spát o půl šesté, jelikož jsem neměla na práci nic jiného než patlat další z nekonečné série paperů do školy. Chvíli poté, co jsem ulehla, začal z útrob domu kokrhat kohout. Pravý a nefalšovaný, ten, co dělá poctivé francouzské cocorico a ne kykyryký, s protivnou vytrvalostí sobě vlastní až do rozednění.</span></span></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align:justify"><span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">V noci z neděle na pondělí už nekokrhal, zato ve výtahu se na zemi objevily malé kapičky krve, takové ty, co nesměle prosakují odpadkovým pytlem a padají k zemi.</span></span></span></p><p class="MsoNormal" style="text-align:justify"><span><span class="Apple-style-span" style="font-family:'trebuchet ms';"><span class="Apple-style-span" style="font-size: small;">Jak jsem se již zmínila, na začátku pobytu, když majitelé bytu něco dělali s vanou a odsunuli její spodní kryt, zabojovala jsem si tu trochu se šváby. V kontextu zvěřince mi došlo, že to je možná důvod, proč mají domácí kočku. Její oblíbená činnost je slídění po koupelně, zejména potmě a posezení ve výlevce v kuchyni. Potvoře dokonce ani nevadí, když na ni člověk pustí vodu, čeká a číhá… radši nechci vědět, na co všechno.</span></span></span></p><p></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-50150824664723624942009-11-21T12:15:00.011+01:002009-12-08T01:09:57.023+01:00O vrtoších, fotbalu, blbosti a tak ...<div style="text-align: justify;font-family:arial;"><span style="font-size:100%;">Na Sciences Po je dobrým zvykem, že profesoři zvou do hodin externí hosty, přední odborníky daného oboru, aby nám povyprávěli o jejich práci a zodpověděli naše všetečné dotazy. V předmětu s názvem Forecasting in International Relations byl jako jeden z těchto hostů naplánovaný Emmanuel Todd, slovutný to francouzský historik, sociolog a hlavně demograf, který získal vzdělání napřed na Sciences Po a poté doktorát v Cambridgi.<br />V roce 1976 se jako pětadvacetiletý proslavil knihou „The Finall Fall“, ve které jako první předpověděl pád USSR právě na základě některých neblahých demografických ukazatelů. Co na tom, že datum neupřesnil a tak jsme si přes dvacet let počkali. S ohledem na kariéru pana Todda bylo datum jeho intervence neustále posouváno, což způsobilo nemalé komplikace v neustálém přesouvání prezentací studentů z jednoho týdne na druhý, nicméně tento týden nadešel konečně den D.<br />Namísto hosta ale seděl ve třídě jen zkroušený a osamocený profesor, který nám sdělil, že má dvě novinky – jednu špatnou a druhou vtipnou. Inu špatná je ta, že drahý host nedorazí, ale ta vtipná je, proč nedorazí. Když mu profesor posílal konfirmační mail ohledně jeho přítomnosti v hodině, jen mu připomněl, že předmět je vyučován v angličtině, během intervence bude tedy potřeba hovořit v tomto jazyce. Načež Todd odvětil, že v tom případě nechť se s jeho přítomností nepočítá, protože on odmítá na své alma mater hovořit tímto cizím jazykem, jež ohrožuje roli francouzštiny ve světě. Jeden by to nečekal od někoho, kdo získal část vzdělání také v Anglii, ale jak známo, velcí muži mají své vrtochy a tak jsme ostrouhali.<br /><br />Ve středu se hrál důležitý fotbal, což je normálně událost hluboko pod mou rozlišovací schopnost. Když ale kolem půl deváté večer začaly před mým domem jezdit desítky troubících aut a motorek, bouchaly ohňostroje a rachejtle, zaduněla hudba a kluci omotaní vlajkou pobíhali po ulicích, pochopila jsem, že Alžír to opravdu natřel Egyptu a postupuje na MS. Deníky tématu ten den věnovaly dost prostoru, hlavně co se týkalo konstatování, jak se mladíci ze soupeřících národů v posledních dnech vzájemně mydlí na potkání. Tak jsem jen doufala, že na znamení radosti či naopak frustrace mi zas nezačnou pod okny hořet auta a se stoickým klidem jsem přešla i tříhodinový neutuchající rachot venku. Ten večer ale došlo i k dalšímu postupu, a to Francie na úkor Irska, když padl nefér gól za pomocí ručky jednoho z francouzských fotbalistů.<br />Druhý den jsem se večer vracela domů svým oblíbeným příměstským vlakem a seděla jsem nedaleko dvou nefalšovaných Francouzek, které si povídaly o včerejším večeru a jak jim bylo líto těch Irů, že to přeci jen není fér, no ale zas postoupila Francie, že jo, tak v konečném výsledku je to super. "A všimla sis, jak v jednu chvíli úplně zazněl křik směrem jakoby od předměstí a pak to tam hrozně dlouho slavili. No byl to sice rachot, ale zas je hezké, jak to slavili i ‚oni‘, že se tak jako identifikujou s Francií.". Načež se zvedlo blízko sedící dvoumetrové monstrum z posilovny tmavší pleti a přes celý vagon zařvalo "Ste úplně blbý voe, né, ňáká Francie je nám u prdele, vyhrál Alžír né, voe". Paní radši změnily téma hovoru na večerní vaření a já se zakoukala zpět do svých textů do školy. Do fotbalu je prostě lepší se nemíchat.<br /></span></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-68739423294500861232009-10-24T21:11:00.007+02:002009-10-25T21:48:29.220+01:00Neuvěřitelné se stalo skutkem<div style="text-align: justify;">Možno pustit palce i pěsti, slovy klasika se stalo neuvěřitelné a po ‚pouhých‘ osmi týdnech, tedy pět týdnů po oficiálním uplynutí lhůty, si našla MHD karta cestu do mé schránky. Člověk se hned cítí lépe, tak nějak součástí systému, byť mě to stále každé ráno táhne jít si koupit spořádaně lístky na dopravu do nádražní budovy. Pípání na bránách do metra si teď ale vyloženě užívám.<br />Teď mě čeká ta ještě míň příjemná část, tedy sesumírovat do srozumitelného dopisu stížnost, která bude rekapitulovat celou zábavnou dvouměsíční anabázi a která dostatečně prokáže vinu společnosti tak, abych viděla zpět aspoň nějaké peníze z oněch několika stovek ojro zbytečně vydaných chybou zdejší nefungující administrace. Takže to be continued.<br /><br />K tématu doprava ještě nutno poznamenat, že Francie opět nezklamala, co se týká oblíbeného národního sportu - v úterý proběhla celonárodnií stávka SNCF. Postižena byla třetina všech spojů a já jsem si říkala, jak je to fajn, že mi do mailu přišel den předem seznam vlaků, které by měly jet. Pak jsem si přečetla v novinách, že dle zákona existuje povinnost na webu informovat o zrušených spojích a problematických linkách, takže zas tak vysoká míra kultury a empatie není SNCF úplně vlastní. Naivně věřící informačnímu mailu jsem vyrazila na nádraží, abych zjistila, že příští vlak do civilizace jede až za hodinu a půl oproti původně avizované hodině. Celou tu dobu, co jsem tam mrzla a bavila se při pohledu na rozčílené spolučekající, kteří většinou ani nevěděli, že nějaká stávka je, jsem se dívala na nadšeně environmentalistické reklamní plakáty SNCF, podtrhující fakt, že jízda vlakem představuje pouze 1% emisí CO2 v porovnání s letem. Slogan "Prenez le train, le ciel vous le rendra." mi v té chvíli přišel jako opravdu bohapustý výsměch.<br /><br />Vytržením z neustávajícího pracovního nasazení byl čtvrteční večer, kdy proběhlo slavnostní předávání doktorátu honoris causa Václavu Havlovi na Sciences Po. Jacques Rupnik jako vždy nezklamal svou brilantní řečí, bývalý prezident přednesl jímavý projev hodný spisovatele a státníka v jednom a potlesk ve stoje se udál během večera v počtu tří opakování. <br />HN přinesly druhý den přepis projevu, takže si ho i vy můžete vychutnat <a href="http://hn.ihned.cz/c1-38762860-podezrely-je-ten-kdo-je-prilis-pripraveny">zde</a>.<br />Na konci večera proběhla, z iniciativy osvícených přátel českého a slovenského původu, za což jim tímto děkuji, rychlá a provizorní akce předání kytice prezidentu společně s poděkováním, že je to mimo jiné i díky němu, že jsme dnes opět součástí Evropy a že tu dnes vlastně můžeme být. Občan Havel vypadal dojatě, přijal dary a při potřesení rukou konstatoval, že se těší, až se jednou v Čechách vystřídají generace a vezmeme to do rukou my :) Inu večer, na který se jen tak nezapomíná, takže díky za vše, pane prezidente.<br /></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-82463596865741055712009-10-14T20:09:00.006+02:002009-10-14T20:19:11.984+02:00Jak přitáhnout Francouze k angličtině<div style="text-align: justify;">Metro je obvykle plné více či méně vtipných reklam na nejrůznější jazykovky, tahle mě ale docela pobavila. Je založená na slovní hříčce, která mění smysl věty dle užití členu: 'Soignez votre anglais, ne massacrez pas votre l’anglais.'<br />Ve značně freestylovém překladu tedy něco jako: ‚Starejte se o vaši angličtinu a nemasakrujte svého Angličana‘ vs ‚Starejte se o vašeho Angličana a nemasakrujte angličtinu.‘<br /></div><br />V kombinaci s obrázkama docela výstižné :)<br /><br /><a tooltip="linkalert-tip" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQeFgI6Uik6b1om5G6XT-fvF43xln4iUW2R0u31tGyCJPPo-DsW2YQsrmykPqVjZL1NmRqbKQB0gh3THmBfoyGOmZgNN3phiWdAAT5qyL5Bm_yWCEsSzDpkfEX9BNcdr3mjtHo/s1600-h/ScreenShot007.jpg"><img tooltip="linkalert-tip" style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 249px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhQeFgI6Uik6b1om5G6XT-fvF43xln4iUW2R0u31tGyCJPPo-DsW2YQsrmykPqVjZL1NmRqbKQB0gh3THmBfoyGOmZgNN3phiWdAAT5qyL5Bm_yWCEsSzDpkfEX9BNcdr3mjtHo/s320/ScreenShot007.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5392520516063063282" border="0" /></a><br /><a tooltip="linkalert-tip" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8VsVaen2rhMamwP83S3_OjHC5m9FuuWbARlHUHWItrYgc-qb8J2yBs0SwhQxko-TCUOG9uA2gg-ZCHjR8Cn0eIXo6mA6j6N1BjVZ5KMoDKdUnVNpbihOJYEhbjbnqjWGx2Hfs/s1600-h/ScreenShot006.jpg"><img tooltip="linkalert-tip" style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 253px; height: 320px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8VsVaen2rhMamwP83S3_OjHC5m9FuuWbARlHUHWItrYgc-qb8J2yBs0SwhQxko-TCUOG9uA2gg-ZCHjR8Cn0eIXo6mA6j6N1BjVZ5KMoDKdUnVNpbihOJYEhbjbnqjWGx2Hfs/s320/ScreenShot006.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5392520360344739394" border="0" /></a>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-57651979057395524812009-10-06T12:29:00.002+02:002009-10-06T12:32:21.187+02:00Zaslechnuto včera ve vestibulu metra<div style="text-align: justify;">Scéna: dvě Američanky před mapou metra: „…we could go up to mad line…“.<br />WTF? že by nějaká šílená nová linka pro turisty? nebo že by o víkendu postavili novou stanici?<br />Došlo mi, že je to mnohem prozaičtější: holky jely na Madeleine.<br /></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-22983622533898038792009-10-04T18:57:00.006+02:002009-10-04T19:33:10.496+02:00Exile on Main Street…or maybe not<div style="text-align: justify;">Argenteuil je synonymem pro mé dočasné vyhnanství. Byť je to vyhnanství, přišlo mi docela rozumné se o něm něco dozvědět a pak se vydat na empirickou návštěvu, zde je tedy výsledek.<br /><br />Napřed několik geografických a demografických dat pro lepší orientaci: Argenteuil se nachází na břehu řeky Seiny v departmentu Val d’Oise asi 12 km severozápadně od Paříže v tzv. 4 zóně Île-de-France, kde je jediným přístupovým nádražím gare Saint-Lazare. Po Boulogne-Billancourt se jedná o druhé nejzalidněnější předměstí Paříže a nejčerstvější čísla z roku 2009 hovoří o populaci 105 tisíc obyvatel na rozloze 17 km2. To odpovídá zhruba hustotě, která je v Praze v centrálních čtvrtích města. V roce 1250 mělo Argenteuil přitom pouhých 450 obyvatel, populační růst byl po staletí konstantně brzděn nejen vysokou mortalitou novorozenců (bakterie způsobující smrtelnou horečku pocházející ze splašků obsažených v Seině), ale také epidemiemi tyfu a cholery, které byly zvlášť smrtící v 19. století. Demografický skok zažilo Argenteuil až v době industriální revoluce, poté v době mezi světovými válkami a to zejména díky masivní imigraci (Italů, Španělů, Poláků a Francouzů z Pikardie), největší nárůst populace – dvojnásobení - ale nastal v době mezi 30. a 70. lety minulého století.<br />Co se týká složení obyvatel, 77,5% je prý narozeno v metropolitní Francii. Z těch zbylých 22,5% jsou 2% narozena v zámořské Francii, 2% narozena v cizí zemi, ale měla FR národnost již při narození, přes 4% jsou emigranti z EU 15 a zbylých 14% jsou emigranti mimo EU. No, jak jsem psala již minule, v části Val d’Argenteuil musí být ty proporce naopak, další dcery a syny ředitelů vápenek aby tu pohledal. Nikoho asi tedy v tomto kontextu moc nepřekvapí, že aktuálním starostou je socialista, Philippe Doucet.<br /><br />Z historického okýnka je možné říct, že první zmínky o městě pocházejí ze 7. století, respektive z královské listiny z roku 697, kde se hovoří o městě Argentoialum. Latinský či galský kořen argento znamená stříbrný či lesklý a keltská přípona – ialo značí ‚místo‘. Nejčastějším etymologickým vysvětlením názvu je tedy lesknoucí se hladina Seiny, na jejímž břehu Argenteuil stojí. Město jako takové vzniklo nejspíš založením kláštera v 7. století, který ovšem o nějakých tisíc let později nepřežil Velkou francouzskou revoluci. Postupně se stalo známé díky pěstování chřestu a hroznového vína, ne náhodou argenteuil v kulinářském světě znamená bílý chřest a ne náhodou má město ve znaku právě tyto dvě plodiny. Od 19. století se zde hromadně pěstovaly také fíky, o čemž svědčí mnohé fíkovníky, které jsou dodnes k vidění v zahradách rodinných domů poblíž centra.<br />Dnes je Argenteuil známé především proto, že v době, kdy bylo ještě venkovským útočištěm pro buržoazní Pařížany, podlehli jeho kouzlu i Monet, Manet, Delacroix, Renoir či Sisley a zvěčnili ponejvíce jeho nábřeží u Seiny s plachetnicemi či kvetoucí louky s vlčími máky v pastelových barvách a impresionistickém ‚tečkovaném‘ provedení. Známý to kubista Georges Braque se zde dokonce narodil.<br />Na začátku 20. století se pak Argenteuil stalo kolébkou hydroplánů, ty se tu vyráběly již dva roky po jejich vynalezení v Marseille. O rok později v roce 1913 se začínají díky letounům vyrobeným v Argenteuil otevírat komerční lety na těchto vymoženostech moderní techniky. Letecký průmysl zůstal v Argenteuil klíčovým i v dalším století, stejně tak jako lodní průmysl, který se rozvíjel zejména s ohledem na blízkost řeky. O stabilní oblíbenosti „lodních sportů“ a relaxačních aktivit spojených s okolím řeky svědčí také slavné Monetovy ‚Regaty v Argenteil‘, ‚Červené lodě v Argenteuil‘ či ‚Most u Argenteuil‘.<br />Pro katolicky naladěné čtenáře bude možná zajímavé, že místní bazilika Saint-Denys ukrývá údajnou Kristovu tuniku, kterou na sobě měl mít při (u)mučení. Dle legendy našla tuniku ve 4. století sv. Helena. Tunika byla poté až do 8. století uchovávána v Istanbulu (ehm, Konstantinopoli), kdy ji císařovna Irena darovala Karlu Velikému za věrnost. Jak známo, o Vánocích roku 800 byl Karel Veliký korunován císařem a pomazán na krále papežem Lvem III. Tuniku pak údajně věnoval své dceři Théodradě, která byla představenou právě kláštera v Argenteuil. Jak už to bývá, legendy nesedí s historickými fakty, problém tedy je, že Karlova dcera se stala představenou až po jeho smrti v roce 814. Tunika nicméně byla v klášteře evidentně dobře schovaná (zejména před normandskými loupeživými hordami), protože dle legendy ji mniši ze Saint-Denis k jejich překvapení ze zdiva kostela vykopali až ve 12. století. Oficiální historické prameny hovoří o tunice až právě od 12. století, zejména v souvislosti s biskupem z Amiens, který ji poprvé veřejně vystavil právě v Argenteuil. Začalo období mnoha století, kdy byla uctívána, mimo jiné mnoha králi a vysokými představiteli církve, a kdy za ní proudily davy poutníků, jak už to od středověku bývalo zvykem co se týká relikvií. Ve veselém období Francouzské revoluce nebylo radno provokovat, tunika bylo tedy schována v kostele a po uzavření převorství byla pro jistotu rozstřihána na kousky jistým knězem, který ji následně zakopal na několika různých místech. V 19. století byl puzzlík zase dán dohromady a mohla začít nová éra uctívání svaté tuniky, která je mimo jiné od roku 1979 historickou památkou. A jako vždy nejlepší na závěr: v letech 2003 a 2004 byly provedeny vědecké analýzy látky, na základě kterých bylo určeno, že s pravděpodobností 95,4% pochází z období 6.-7. století. Tyto závěry jsou v příkrém rozporu s rozborem jakéhosi prof. André Mariona z 90. let minulého století, který tvrdí, že krvavé skvrny na tunice v úrovni ramen, zad a beder patří s velkou pravděpodobností tomu samému člověku, jež byl zavinut do turínského plátna (a navíc prý nesl celý kříž, ne jen příčný trám, jak se domnívají ostatní historikové). Ostatně jako ve většině náboženských hádanek, pravdu se nikdy nedozvíme, aspoň ale tunice nelze upřít, že se zasloužila o rozvoj turismu ve městě a že představuje alespoň jakousi symboliku tohoto místa.<br /><br />Po teoreticko-historickém okénku a prostudování mapy jsem se teda vydala ze svého severního konce, správně Val d’Argenteuil, do pravého centra, onoho údajně kdysi pitoreskního městečka. Po paměti jsem teda šla asi dvacet minut džunglí paneláků s plastovou fasádou, která pěkně hoří, jak jsem se vizuálně na některých přesvědčila. Před domy posedávala v hloučcích mládež (striktně oddělení kluci a holky), ti první si odpoledního slunce užívali evidentně víc, protože si dávali šíšu a na mobilech poslouchali ‚hudbu‘. Ti, kteří už měli nakouřeno se bavili popojížděním na skútrech po ulici, vytáčením otáček a jízdě střídavě pouze na předním, či zadním kole skútru, doprovázené působivou akrobacií dolních končetin. Aspoň měli na sobě helmy. Dlouho jsem šla Leninovým bulvárem lemovaným tou vysokopatrovou krásou, až jsem došla k ulici Karla Marxe, kde začala starší zástavba, relativně pěkně udržovaných rodinných domů z kamene, s červenými a zelenými dekorativními prvky, včetně dřevěných trámů v horních patrech či romantických věžiček, které všechen ten mix korunovaly. I při svém naturelu přiznávám, že kostelní věž je dobrý orientační bod, když se člověk snaží najít historické centrum města. Problém byl, že věž nebyla nikde vidět, takže jsem se brzo začala navzdory svému dobrému orientačnímu talentu motat. S pomocí hodného starého pána na procházce jsem byla nasměrována do onoho pravého centra, kde se konalo zklamání: pár uliček s opravdovou historií bylo skoupeno a ve většině z nich se v přízemí nachází obchody, stejné jako všude jinde v Evropě. Zbytek jsou různá bistra a levné restaurace, kakofonie konzumu završená obřím nákupním centrem. Opodál stojící radnice musí být výplodem šíleného architekta přelomu 80. a 90. let, jediné její plus je příjemně zelený parčík, který ji obklopuje, který byl ale pln svatebních hostů, proudících z a do radnice. Jednotlivé svatební delegace se musely domlouvat, aby ten a ten člen vycouval z jejich snímku, všichni si zavazeli a chodili do zorného pole špatné svatební fotografie… Kostelní věž, respektive věž baziliky jsem nakonec našla, pod ní se na průčelí nacházel nápis liberté-égalité-fraternité, což mě fakt pobavilo. Vevnitř na mě sice nespadl strop, relikviář jsem našla, ale že bych v něm opravdu něco dešifrovala jako onu slavnou tuniku, se říct nedá. Udělala jsem rychlé kolečko na jediném náměstí v klasickém smyslu slova, které se nachází právě u baziliky a mírně zklamaná jsem si to namířila zpět do panelákového areálu.<br /></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-26729208988655448622009-10-03T13:52:00.001+02:002009-10-03T14:46:25.762+02:00I shall never surrender<div style="text-align: justify;">Neuvěřitelné se stalo skutkem a dva týdny poté, co jsem zakoupila SIMku, byla mi na druhý pokus doručena. Respektive doručena: nebyla ve schránce, ale ve vestibulu na okýnku uklízečky. Nebýt toho, že přes měsíc a půl je na schránce mé jméno a že jsem podnikla tři návštěvy pošty za účelem stěžování si na nedoručování, asi bych nezuřila. Teď jsem ale nepříčetná vyrazila na poštu počtvrté, zeptat se, jestli zaměstnávají debily namísto pošťáků a poptat se po kartě na MDH, která mi byla, také již podruhé, zaslána, ale nikdy nedoručena. Jako kolovrátek jsem paní pověděla svůj svízel a ta mi, jako již jednou předtím, odvětila, že je jí líto, že pošťák neumí číst a že pokud nemám číslo zásilky, nejde ji najít. Ztropila jsem scénu, kdy ke mně upínala zrak celá pošta a ostatní přepážky přestaly fungovat. Výsledkem bylo, že prohledali všechny doporučené zásilky ručně, a nic nenašli. Kromě toho se mě asi zželelo zákaznice u vedlejší přepážky, dle slušivého úboru také zaměstnankyně pošty, která si ode mě vzala všechny potřebné údaje a slíbila stížnost předat své šéfové na hlavní poště. Jaké bylo mé překvapení, když mi druhý den opravdu zazvonil telefon. Opět jsem paní vysvětlila svůj problém a ta slíbila hledat. Za další dva dny (!) se ozvala s informací, že dohledala, že moje doporučená zásilka s kartou odeslaná 23. září sice v pořádku dorazila 25. září na místní poštu, ale „par erreur“ byla vrácena zpět odesílateli bez toho, aby se pokusili mi ji doručit. Takže jsem si požádala o zaslání karty napotřetí, zatím bez odpovědi. Do té doby budu stále nedobrovolně a bohatě sponzorovat SNCF.<br />Vzhledem k tomu, kolik důvěry můžu vkládat do služeb pošty, s hrůzou mi došlo, že měsíc starý slib zaměstnance CROUSu – organismu dávajícího stipendium, poslat mi domů papíry, které si od nich žádám od dubna, asi nebude úplně reálný. Toto osvícení přišlo den předtím, než CROUS definitivně uzavřel letošní „kampaň“, tedy periodu, kdy je možné žádat o peníze na rok 2009/2010. Vybrala jsem se tedy (potřetí!) na návštěvu CROUSu, kam jsem dorazila půl hodiny po otevírací době. Kanceláře stipendií sídlí v prvním patře. Konec fronty se nacházel v patře třetím, a nebuďme prosím naivní, na schodech se sedělo a jinak stálo ve čtyřstupech. Šťastlivci, jež přišli po mě, už tvořili tzv. proti frontu, seděli teda na stejném schodě jako já na cestě dolů, oni ale teprve mířili nahoru. Tak jsem si pěkně poseděla čtyři hodiny, než jsem se dostala do vytoužené prosklené kukaně, kde seděli důležití úředníci. V počtu 3! A to se ještě mezi sebou střídali na kouření, kafe, oběd a spol., takže de facto stále pracovali pouze dva. Dobrý vtip. Už zvyklá na omílání strastí, zopakovala jsem pánovi historku, kterak jsem si včas podala v dubnu žádost na Internetu, ale nikdy mi nepřišly domů nutné papíry, kterak jsem jim poslala tři dopisy, na které nebylo nikdy zodpovězeno a kterak jsem již byla dvakrát na CROUSu, z čehož jednou bylo zcela výjimečně zavřeno a podruhé taky, to mi ale alespoň slíbili, že mi pošlou papíry domů. Teď je možné, že jsem je nedostala buď díky laxnosti pošty nebo neschopnosti CROUSu. Pán mi sdělil, že jsem jim určitě musela dát špatnou adresu a stěžující dopisy poslat na špatnou adresu, jiný argument pro nefunkčnost jejich systému neměl. Tak jsem jej požádala, ať mi ty zpropadené papíry vytiskne a jelikož mám s sebou všechny nutné přílohy, že spolu uzavřeme mou složku. A pán že ne, že si to mám pěkně doplnit vše doma a poslat poštou. Ze strategického hlediska ječet nešlo, takže jsem zkusila variantu ublížená hodná a velmi nešťastná holka ztracená v cizí nepřátelské zemi, takže nakonec za mohutného dělání obličejů svolil. Zkoušel na mě, že jeden papír je nutné, aby vyplnil „váš otec- chef de famille“, což je v mém případě zrovna z daňového hlediska máti. Představila jsem si, jak by zuřila při tomto zcela gender nekorektním termínu a následně jsem se zhrozila při představě, že posílám domů papír máti k vyplnění a ona mi ho vrací nefunkční poštou zpět sem – takže zdržení o další měsíc minimálně. S velmi nevinným výrazem jsem navrhla, že umím perfektně falšovat její podpis, takže bych to mohla třeba udělat za ni? V pánovi se asi něco zlomilo a s úsměvem svolil, dokonce mi pak odpustil poplatek za zpracování žádosti. Po pěti hodinách (a jednom zmeškaném couru ve škole) jsem nakonec vítězoslavně odcházela s potvrzeným stipendiem. Takže tak asi co se týká boje proti zdejší neschopnosti.<br /></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-37199842768802488672009-09-28T23:08:00.003+02:002009-12-01T16:41:42.870+01:00Saint of Me in Bordelland<div style="text-align: justify;">Tak jsem strávila první víkend ve svém vyhnanství. Co se týká vzrušujících zážitků, byl charakterizován zejména střetem se šváby v koupelně. Vyhrála jsem dva nula! Vylézají nejspíš z odkrytého prostoru pod vanou: majitelé bytu odmontovali ochrannou desku, protože jdou prý měnit kohoutek ve vaně (?), tak snad to zas brzy zamontují. Jinak na dveře mého pokoje v sobotu večer zaklepala paní domácí, že jestli si můžu radši zavřít okno, z venku jde totiž smrad: za rohem hoří dvě auta. A opravdu, kdo by si myslel, že z jedné hořící dodávky a jednoho osobáku bude tolik puchu. Přijeli hasiči, policajti, inu zábava pro celý blok na pár hodin. Opatrně jsem se zeptala, zda je to jev v této lokalitě normální. Prý ne, naposledy auta hořela na Nový rok, nejspíš jen jako pozůstatek bujarých oslav. Když jsem do googlu dala hledat ‚Argenteuil a zapálené auto‘, vylezlo pár odkazů, kterak to ve žhavém roce 2005, kdy se revoltovalo mnoho předměstí, sálalo poměrně dost i ‚u nás‘. Tak snad letos zůstane jen u těchhle dvou vraků.<br /></div><div style="text-align: justify;">Jinak asi nikoho nepřekvapí, že již třetí týden nepožívám výhod dávno zaplacených služeb. Zábavného poučení, proč nefunguje příjem dopisů, se mi dostalo na poště. Lišácky jsem vyrazila na vzdálenější pobočku poptat se, jak je možné, že když je mé jméno na schránce už dýl než měsíc, nechodí mi stále nic. Paní se mě mile zeptala, zda jsem se po přistěhování šla zaregistrovat na poštu. No, ani mě to vskutku nenapadlo. Bylo mi vysvětleno, že pokud se přestěhuju, musím zajít na poštu a vyplnit jim tam přihlašovací kartičku, která je pak předána dotyčnému pošťákovi. Ten si moje jméno a adresu napíše do svého sešitku a dle něj teprve distribuuje poštu. Zkoušela jsem namítat, že když pošťák dorazí na určitou adresu, na schránce vidí jméno XY a v ruce má obálku s dotyčnou adresou a stejným jménem, mohlo by ho trknout, kam má dopis hodit. A ne ho poslat zpět odesílateli. Navíc, ve Francii jsem prodělala už pět stěhování, ale nikdy jsem se nikam nehlásila a pošta chodila vzorně. Paní se tvářila, že nikdy neslyšela, že by to mohlo jít takhle jednoduše. Celou dobu o pošťákovi našeho domu mluvila jako o ‚ní‘. Nakonec jsem se zeptala, zda bych mohla dostat jméno dotyčné a nějaký kontakt na ni. Paní houkla přes rameno, zeptat se kolegyně, kdo má vlastně na starosti náš dům a odpověď byla odzbrojující: „mais là il y a personne“. Jinými slovy – nikdo. No takže pak se divme, že služby nefungují.<br />Jinak crash se SciencesPo. je odzbrojující. Ve středu mám dva předměty, ve kterých je povinná četba. A to, jestli člověk četl či ne, se jako v mateřské školce kontroluje. Jako akční studentka ještě plná entusiasmu prvních týdnů, jsem se jala pátrat po čtyřech dokumentech na tento týden. Po hodinové anabázi v naší slovutné knihovně, chlubící se tím, že je nejobsáhlejší co se týká humanitní literatury v kontinentální Evropě, jsem zjistila, že jedno dílo sice již zakoupeno bylo, ještě ale jaksi nebylo dáno do provozu - „Zatím nemá kód, takže jestli si ho chcete půjčit, požádejte o to online a za několik dní by to mělo být k dispozici.“ Jasné! Druhé dílko v knihovně není vůbec, je ale ke koupi na Internetu za několik desítek dolarů plus daň. Třetí text se mi podařil stáhnout z google books poté, co mi třikrát po sobě spadl počítač, evidentně nešťasten z poněkud nejasného manévru, kdy se stahováním de facto ukazuje vztyčený prostředníček autorským právům. EU zatím nějak není schopna se dohodnout, jak se k tomuto delikátnímu a složitému problému postavit. No a o čtvrtém textu jsem se dozvěděla, že si můžu požádat o jeho dovezení do knihovny z externího skladu – dorazí už do tří dnů! Napsala jsem mail profesorům, že takhle si úplně nepředstavuju studijní podmínky, navíc když je četba povinná. Hned od začátku mě asi budou mít moc rádi.<br />A poslední zážitek: affaire česnek. V mém vyhnanství existuje jeden zcela vybílený diskont, ve kterém jsem odkázána nakupovat. O víkendu jsem to dopracovala na halal hovězí steak, jiný tu neprodávají. Chtěla jsem si koupit taky oblíbenou antiupíří pochutinu, nicméně jsem narazila pouze na půl kilovou síťku velmi nahnilého česneku, kusový prodej neexistuje. Jelikož principiálně odmítám investovat do produktu, který nesplňuje kvalitu, navíc mi jej prodejce nutí v nadměrném množství a tudíž mě více obere, měla jsem útlum. Využila jsem teda dnes pauzy mezi hodinama a nostalgicky vyrazila do mého oblíbeného Monoprix na St. Germain. Při pohledu na plné regály mi dojetím téměř vyhrkly slzy. Vzala jsem krásný strouček a mířím s ním k vahám, kde stojí okrojovaný zaměstnanec a sdělí mi, že je problém s elektronickými vahami a že mi to zváží výjimečně na pokladně. Vystojím tedy vzorně frontu u express pokladen (míň než 5 položek) a paní mi říká: „Ale to nemáte zvážené, to musíte na normální pokladnu, my tu váhy nemáme“. Při pohledu na deseti metrovou frontu, ve které má každá správná hospodyňka z šestky trendy textilní koš na nákupy narvaný k prasknutí, schlíple odcházím.<br />Tak snad někdy příště.<br /></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-50205793166035160372009-09-23T21:16:00.020+02:002009-09-23T22:58:11.812+02:00Bilan týden potéUplynulo sedm dní a jsem na tom tak, že nemám ani lítačku, ani SIMku, ani papíry na stýpko.<br /><div style="text-align: justify;"><br />Zjistila jsem, že s MHD se dá komunikovat mailem: můžete napsat až 240 znaků! Vměstnant do mailu jméno, číslo klienta, problém a požadované řešení je vskuku prací pro stenografa, ale budiž. Odpověď mi přišla po dvou dnech: vaše karta byla v pořádku odeslána dne 3. září na adresu: ulice Francois VRILLONA. Pokud je adresa špatná, napiště nám mail. Hm, tak buď mi uniklo něco zcela zásadního z dějin kultury Francie, nebo je člověk, jež adresu psal, naprostý idiot. B je správně. Údajně mi bude vystavena nová a zaslána na adresu, kterou jim zašlu. Při pokusu o 'odpovědět' se mi mail vrátil jako undelivered. Zkoušela jsem z několika různých mailů, stále 'nedoručeno'. Tak jsem napsala další univerzální téměř sms-kový vzkaz přes portál MHD a čekám, kdy tedy onen slavný duplikát příjde. Hlavně že mi neustále chodí propagační maily, jak je skvělé využívat magnetickou kartu a jaké všemožné výhody se mi nabízejí. Jsem zvědavá, od kdy jich budu moci požívat.<br /><br />Náhodou jsem ob-ulici od domu narazila na pošťáka. Ptám se ho, zda má v režii i náš panelák. "Ne, to dělá kolega. Ale dnes ještě nezačal roznášet, musíte se zeptat jeho." To prosím bylo v půl jedné. Vydala jsem se kontrolně opět vystát si frontu na poštu, s pokusem se zeptat, zda mezi nedoručenými doporučenými zásilkami přeci jen není nějaká má pošta. Odpověď byla lakonická: pokud nám neřeknete číslo doporučené zásilky, neřekneme vám, zda ji tu máte. Kde si mám číslo vycucat, když mi žádný papír o nezastižení doma do schránky nepřístál, nevím. Heller by se smál.<br /><br />Mailem jsem taky kontaktovala firmu, kde jsem si koupila po netu SIMku. Dle odpovědi, která přišla tři dny po mém dotazu, mi prý byla SIMka zaslána dne 15. září na udanou adresu. Kde teda je, když ne ve schránce, je ve hvězdách. Pokud prý ale mám problém s doručením, mám zavolat na zákaznickou linku. Odpověděla jsem, že velmi děkuji za výtečnou radu, zvláště v situaci, kdy nemám čím na onu linku zavolat.<br /><br />Jinak Sciences Po. nepřestává překvapovat. Ve škole jsou nainstalovány nové hlavní vstupní dveře na fotobuňku, namísto pověstných asi metrák vážících železných vrat. Reakční doba fotobuňky je nepřímo úměrná počtu studentů valících se dovnitř, takže si člověk počká a fronty se tvoří. Další věc je, že vstupní hala je evidentně poddimenzovaná s ohledem na neustále vzrůstající počet studentů, takže než se člověk prokouše směrem, který potřebuje, zmasakruje loktem či taškou s NB značný počet okolo se tlačících studentů. V momentě, kdy je nutné v patnáctiminutových přestávkách mezi hodinami přebíhat mezi x různými budovami rozesetými po sedmém arrondissementu, se lehce stane, že není čas vůbec na nic.<br />V pondělí jsem ocenila, že automat na kávu zcela výjimečně, oproti zkušenostem z předchozích let, funguje. Dnes jsem spadla zpět do reality: nápis zněl hors service. Stejně tak výtahy se tvářily, že se jim jet nechce.<br />Co se týká samotných hodin, pocity jsou smíšené. Mám tu čest mít jako prof. např <a tooltip="linkalert-tip" href="http://fr.wikipedia.org/wiki/Jean-Pierre_Jouyet">Jean-Pierra Jouyeta</a>, což je vskutku ikona francouzského, ale i evropského politického života. Škoda je, že člověk jeho zkušeností nás v pátém ročníku učí, co jsme se dozvěděli v prváku v Dijonu v couru Lukáše Macka. Doufám, že časem se dozvíme i něco více z evropské kuchyně než to, co se dá najít v každé učebnici o EU. Mimo jiné, jako volitelný předmět mi byl nabídnut například kurz, který jsme absolvovali v druháku taktéž v Dijonu.<br />Otevření Sciences Po. studentům pro výměnné pobyty je zajisté dobrý a chvályhodný nápad. Drobně mě ale překvapuje, že až dosud jsem v rámci každé hodiny většinou jediná, kdo je takříkajíc "z domu" už od prváku. Studenti mají diametrálně jiné studijní backgroundy, specializace a zájmy a v neposlední řadě také jinou úroveň znalosti francouzštiny, což přispívá ke značné inkoherenci a nevyváženosti. Bohužel jsem také zjistila, že předměty, které mě baví, budu mít pouze 6krát za semestr, naproti tomu s vysoce nesympatickými hodinami, které se svým naturelem hodí spíše na master recherche (s ohledem na kontrolovanou povinnost každotýdenní intenzivní četby nudných a pro praktický život nepoužitelných "slavných" teoretiků), se budu potýkat každý týden. Nepotěší.<br /><br />Abych zakončila po vzoru ostrovních přátel, aspoň to počasí se tu ještě nepokazilo. Při cestě do Lucemburky za účelem koupání v odpoledním slunci a četby pro vyplnění proluky mezi hodinami jsem zjistila, že na křižovatce St.Germain a St. Michel vzniklo nové velké hypermoderní Monoprix. Hypermoderní proto, že má instalovány "samoobslužné kasy", kde si má zákazník sám markovat a vážit zboží, které pak zaplatí kartou. Píšu zcela záměrně, že zákazník "má", protože dle toho, co jsem stihla odpozorovat, tato procedura se bez kurvování podařila málokomu. Většina moderních nadšenců opětovně zabrousila se sklopeným zrakem zpět do trapné staré řady a upnula své naděje na živou pokladní. No ale třeba se to časem podaří rozchodit.<br />Jinak jsem při procházce starou dobrou "šestkou" zjistila, že ani po třech letech, co si pamatuju lešení na St.Sulpice, není opravena levá věž, která dlí stále pod plachtou. Vrchních pět metrů je již ale odhaleno! Měla jsem za to, že vzlášť v době hospodářské krize jsou stavební/renovační práce privilegovány, vzhledem k tomu, že na místě jsem ale nikdy nikoho neviděla pracovat, ve Francii to zřejmě neplatí.<br />Ono je tu ale často vše postavené na hlavu. Možné jsem si to předurčila, když jsem už jako malá měla nejradší knihu Ema naopak. Ostatně všichni mí početní sourozenci to měli stejně.</div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-67970696818981365662009-09-16T17:56:00.007+02:002009-09-17T11:36:56.792+02:00Vítejte v Absurdistánu aneb zpět v Paris po 14 měsících<div align="justify">Po ročním intermezzu ve školní docházce, které jsem zasvětila obětavé, nevděčné a vyčerpávající službě vlasti v době českého předsednictví, jsem v pondělí opět plna nadšeného očekávání přiletěla do milované Paříže.<br /></div><div style="TEXT-ALIGN: justify">Úsměv na tváři byl brzy zkřiven realitou. Vlastně stále nevycházím z údivu, jak je možné, že se Francie ještě nerozložila na prvočinitele.<br />První ze série drobných překvapení se týkalo bydlení. Po letech strávených v 16. a 6. obvodu jsem si řekla, že trochu adrenalinu na banlieue nemůže zaškodit. Majitelka bytu mi tvrdila, že Argenteuil je šarmantní městečko 15 minut vlakem od Paříže. Opomněla dodat, že nabízený pokoj k pronájmu není v Argenteuil, což je vcelku pitoreskní městečko, které zaujalo impresionisty natolik, že v něm malovali jak o život, ale ve Val d’Argenteuil, což je bratru jiná lokalita. Inu, ocitla jsem se mezi vysokými paneláky nefalšovaného předměstí, v náležitém multikulturním mixu, kde jsem pravda jedna z mála bílých na ulici (v domě jsem asi sama). Majitelka taky opomněla sdělit, že s manželem Mohammedem, který bývá celé dny doma, mají dvouměsíční dcerku. Kromě tohoto osazenstva bydlí v bytě v 6. z 13. poschodí panelákového domu ještě dvě sestry, údajně odněkud z černé Afriky. Při náhodném potkání na chodbě bytu odpovídají na pozdrav jen sporadicky a neochotně, tak nevím. Můj pokoj o velikosti zhruba 2,5 x 2 zřejmě metry láme světové rekordy v ceně za pronájem na cm2 v této lokalitě. Až na místě mi došlo, že dva pronajaté pokoje v rámci společného bytu zřejmě majitelům zajišťují pohodlné zaplacení nájmu bez námahy. No, mám, co jsem chtěla.<br />Druhé rozladění pochází z fungování dopravního systému, respektive tanečků kolem vydání kartičky na MDH. Francouzský systém předplatného je značně rozkošatělý, ve zkratce je potřeba o průkazku fungující na bázi čipu požádat s měsíčním předstihem. Po třech týdnech od obdržení vaší žádosti byste normálně měli do schránky obdržet onu vytouženou plastikovou kartu. Ta mi ale jaksi ani po měsíci čekání nedorazila, tudíž mi nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat a denně platit ekvivalent ceny lístku Praha – Olomouc na trase Val d'Argenteuil – Paris. Nepotěší. Vydavateli karty se přes telefon dovolat nedá, na e-maily nikdo nereaguje, u přepážek na lísky, a to jsem jich zkusila asi 6, jsem vždy byla poslána k šípku – tyto informace neposkytujeme. Zakoupení týdenní karty nic moc neřeší, napřed je k ní taky potřeba zakoupit plastikový support, který vydávají jen na několika stanicích metra a navíc, nezáleží na tom, kdy týdenní kartu koupíte, všechny platí vždy od pondělí do neděle. Logika, že.<br />Další skvělý zážitek s francouzskou bureaucratie spočívá v komunikaci s organismem, kde se dá získat stipendium – CROUSem. Princip je ten, že každý rok do konce dubna musí kandidát na webu vytvořit svou žádost, tu elektronicky potvrdí a do dvou týdnů by mu domů mělo přijít papírové potvrzení, které se musí podepsat, přidat k němu dokumenty a zaslat zpět na CROUS. Způsobně jsem podala žádost v půlce dubna, za pět měsíců mi papíry nedorazily, přes tři doporučené a prokazatelně doručené dopisy, kterými jsem žádala o opětovné zaslání papírů. Takže jsem se vydala na místo činu v Paříži. Když jsem slavnostně dorazila v očekávání brzkého rozuzlení půlroční anabáze, zjistila jsem, že vzhledem k poruše počítačové sítě má CROUS výjimečně zavřeno. Ne, že by o tom byla zmínka na jejich webu. Dovolat se tam samozřejmě nedá, člověk narazí jen na přednahrané vzkazy a reprodukovanou hudbu, která má zřejmě člověka pozitivně naladit. Mě jen rozzuřila. Kontrolně jsem se tedy včera přeptala, zda bude otevřeno druhý den, a ze dvou nezávislých zdrojů se mi dostalo kladné odpovědi. Vypravila jsem se tedy dnes podruhé na více než hodinovou pouť, abych zjistila, že je stále výjimečně zavřeno a nikdo stále nic nevyřizuje. Spolu se mnou se v malé hale nacházelo asi 150 podobně nepříčetných studentů, hystericky mávajících svými ne či špatně vyřízenými papíry. Přijďte v pondělí, bylo nám řečeno, prý bude otevřeno. To je sice pěkné, od pondělí mám ale pravidelně v otevírací bodu CROUSu hodiny ve škole.<br />A když už jsme u školy, vlastně jsem tento týden přiletěla zbytečně. Napřed mě koncem srpna potkalo rozhořčení z krachu Skyeurope a tedy ztráty čtyř zakoupených letenek. Dle rozvrhu hodin vyvěšeném na webových stránkách Sciences Po., které byly až doposud pět let psány správně, jsem si zakoupila alternativní letenku, abych teda byla v Paris v avizovanou dobu začátku přednášek. Jaké bylo mé překvapení, když mi v pátek večer, tři dny před plánovaným začátkem akademického roku, přistál ve schránce mail od sekretářky mého masteru, slavnostně nám oznamující, že všechny naše hodiny začínají vlastně až o týden později. Jak kdyby se to paní sekretářka dozvěděla až v ten pátek večer a nemohla nám dát vědět dřív…<br />K velkému nadšení jsem při surfování na netu objevila existenci virtuálních mobilních operátorů, takže jsem celá šťastná zakoupila francouzskou SIMku a naivně věřila, že mi opravdu dorazí za avizovaných maximálních 72 hodin. Uplynulo pět dní, karta nikde. </div><div style="TEXT-ALIGN: justify">Šla jsem tedy na místní poštu (před kterou právě zasahovala policejní jednotka proti skupince silně zkouřených či jinak omámených mladíků, kteří obtěžovali zjevně mentálně postiženou černošku) zjistit, zda nemůže být, navzdory faktu, že mé jméno je na schránce bytu už skoro měsíc, obálka se SIMkou někde mezi poste restante. Po vystání obří fronty jsem se dozvěděla, že na pobočce pošty nic takového jako nedoručenou poštu nevedou, musím si prý najít svého pošťáka a zeptat se ho. Takže si mám asi sednout před panelák a celý den čekat, kdy se objeví mužíček ve žluto-modrém mundúru. Jak jednoduché.<br />Poslední radostí do rakve bylo, když jsem si dopoledne ve škole úspěšně vyřídila studentskou kartu na tento rok a tohoto samého dne odpoledne jsem ji vytrousila z kapsy při zmateném pobíhání na nádraží Saint Lazare, když jsem se snažila najít vlak „domů“. Ono to nádraží taky stojí za zmínku, ale o tom až jindy. Nová karta mě z vlastní blbosti stála 15 € a asi 10 let života vzhledem k tomu, jak dlouho jsem musela stát ve frontě studentů ve škole a jak jsem to pak musela vzdát, protože paní úřednice neměla drobné na vrácení. Vyběhla jsem tedy ven a za pomoci škemrání u třech tabakistů jsem rozměnila 50 €. Vrátila jsem se zpět na SciencesPo., natvrdo předběhla celou frontu a vysloužila si mnoho znechucených pohledů podobně frustrovaných studentů a stoupla si vedle okýnka, odkud mě úřednice prve poslala si rozměnit, abych se na ni vrhla hned po tom, co dojedná se studentem, kterého měla zrovna u sebe. Napřed se jí sekl počítač a nemohla ho rozchodit, tak jsem čekala. Pak si s chlapcem dlouze povídala o tom, jaké všechny papíry jí musí přinést na zápis (seznam visí na webu) a poté, co chlapec odtančil, se paní zvedla a odešla taky. Źmoulala jsem těch 15 € a čekala, až se paní po deseti minutách vrátí. Paní si oblékla kabát a ucedila, že má pauzu na oběd, ale že ji určitě nekdo příjde zastoupit na její místo. Aha. Tak jsem způsobně stála dalších pět minut a přemýšlela, jestli mě lidé z fronty zabijou, když je opět předběhnu a nahrnu se k jinému okýnku. Vzhledem k tomu, že za paní stále náhrada nepřicházela, očinila jsem tak a po hodinu a půl dlouhém martyriu jsem dostala novou kartu. </div><div style="TEXT-ALIGN: justify">No prostě, bienvenue en France.<br /></div><div style="TEXT-ALIGN: justify">PS: Původně jsem majitelům bytu dovezla Becherovku jako dárek, pak mi ale došlo, že kojící matka a Mohammed asi nejsou nejlepšími příjemci, tak jsem si ji otevřela a vzpomínám na lepší časy. </div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com4tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-1141927899245193512009-01-01T21:36:00.001+01:002009-01-01T21:38:10.538+01:00PF 2009Alles gute vinšuju!<br /><br /><br /><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4TPPGwcpDOC5T_41bqwHYS-dBq3hdA23XR5jTFlfEKYLRKWwNXcRM2MgXgnCmQuY0Zq_n_lgT2GPw5CXg9gIisJoc4ugUly1TLub_ZvT0iDWn-AP4eQv1ix1AE_ei6gl4cY9p/s1600-h/PF+2009.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 320px; height: 159px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4TPPGwcpDOC5T_41bqwHYS-dBq3hdA23XR5jTFlfEKYLRKWwNXcRM2MgXgnCmQuY0Zq_n_lgT2GPw5CXg9gIisJoc4ugUly1TLub_ZvT0iDWn-AP4eQv1ix1AE_ei6gl4cY9p/s320/PF+2009.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5286427181343643538" border="0" /></a>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-72583204313396891482008-09-19T19:20:00.004+02:002009-10-25T14:43:58.129+01:00Ze života<div align="justify"><span style="font-family:lucida grande;">Řekl mi minulý týden bratr na svatbě našeho bývalého nevlastního otce: "To bych do tebe nikdy neřek‘, žes máš ráda zelené." O alkoholu nemluvil, zaskočilo mi tedy něco toho svatebního cukroví a pak vyplynulo, jak to myslí. Poté, co jsem si před nějakou dobou progooglovala já bratra a vyčinila mu za jeho příliš vulgární reakce při hádkách s náckama na nejrůznějších webových fórech, jal se bratr učinit to samé se mnou. A tak narazil na stránku, kde se píše: ‚Vážený pane Bursíku, moc Vám fandím, hlavně vydržte ten předvolební maraton i nadále,zatím je to perfektní! <span style="font-style: italic;">podepsáno mým celým jménem - však vy víte jak</span>‘. Nechci si fandit, ale nemyslím, že spojení mého jména a příjmení je zas tak obvyklé, takže vzhledem k tomu, že já to fakt nenapsala, mi nezbývá než si myslet, že autorem výkřiku je naše druhá bývalá nevlastní matka, jež je mou jmenovkyní. Úvah na téma, jak Internet zkresluje a může ublížit zvlášť při hledání údajů o lidech, bylo napsáno neúrekom, takže si přisazovat nebudu a budu brát tento post jako pokus o nápravu. Schválně, jestli odkaz sem vyskočí paralelně s mně falešně a prázdně připisovaným linkem na fandění panu Bursíkovi. Takže jen pro pořádek: nemám nic moc ani pro, ani proti panu Bursíkovi. Budu mu jen vděčná, pokud za jeho pomoci nepadne vláda a nějak to té Evropě nakonec osladíme. </span></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-78167455603364582512008-06-29T00:45:00.000+02:002008-06-29T00:47:03.299+02:00Game is bientôt over, my friends<p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="">Mám za sebou epesní týden zkoušek velmi výživné kvality, nejen na materiální komunitární právo budu do smrti vzpomínat - učil nás ho chlap, co zásadně chodil v tmavě zeleném obleku s kravatou, na které byli koně, koně, koně a koně a ke všemu se jmenoval Rambaud (čti Rambo). Má zkoušející z historie západní civilizace, paní Benedicte Sere, což je naozaj její jméno, na mne bude nejspíš též vzpomínat, neb jsem jí tvrdila, že papež Klement VI byl fakt úleťák, protože si do svého Pokoje s jelenem v avignonském papežském paláci nechat nakreslit do rohu fresky šukající králiky, což bylo na svou dobu docela avantgardní. Na její doplňující otázku ohledně francouzských spisovatelů XVIIe století jsem dokázala rychle vyřknout jen jméno markýze de Sade, všichni ti Rousseauové a Voltairové mě vzrušují o něco míň. Další zkoušku jsem měla ještě lobbyingu a z ‚porovnávání evropských politických systémů‘, přičemž se přiznám, že jméno vyučujícího – Olivier Rozenberg – mě přimělo se podívat na stránku R. Rosenberga, která skýtá mnohá poučná videa a fotografie…<o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style=""><o:p></o:p>Z kulturního soudku jsme stihli navštívit vernisage <a href="http://www.paladix.cz/clanky/miroslav-tichy-na-hranici-silenstvi.html">Miroslava Tichého</a> v Beaubourgu, což bylo minimálně poučné. Docela mě pobavilo, že když už má po dlouhé době samostatnou výstavu v tomto svatostánku umění Čech, jde o naprostého šílence, jehož fotky jsou zajímavé jen okolnostmi a technikou jejich vzniku. Vděčný zdroj legrace bylo taky poslouchat welmi zasvěcené pseudokunsthistorické komentáře okolních Francouzů, kteří po prvním pohledu na fotografie bryskně tvrdili něco na ten způsob, že focením lidí zboku dosáhl Tichý dokonalé autenticity, čímž chtěl vyjádřit neuchopitelnost dané emoce a situace. A on pan Tichý přitom jen šmíroval holky na plovárně! Jinak vidět pohoršující hrůzu v očích některých našich diplomatů trachtaci přítomných v momentě, kdy popatřili na božská holá lýtka mého drahého v kraťasech, bylo taky k nezaplacení! Jenže venku bylo dle našeho teploměru <st1:metricconverter productid="38°C" st="on">38°C</st1:metricconverter> a ta slavná instituce nám nenabídla ni kapku champagne na oslavu, což bylo do značné míry zklamání. <o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="">A když už mám dnes to lascivní téma, za zmínku ještě stojí Svátek hudby, jež proběhl minulou sobotu, a který byl obzvláště hot po půlnoci na Saint Michel. Za sochou anděla na vrcholu monumentu si totiž vylezlo pár chlapíků, kteří začali provozovat za notného povzbuzování stovek lidí pod nimi dosti odvážnou peep show, proti které bylo Olžino křepčení na baru v den naší rozlučky v ČC jen velmi slabým odvarem.<span style=""> </span><o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style=""><o:p></o:p>Or, už je tomu tak, že poslední dny trávím ve znaku </span><span style="" lang="EN-US">farewell</span><span style=""> večírků, ze kterých se vracím s ranním kuropěním. Onehdy jsem při vypadávání z taxíku před domem narazila přímo před naším vchodem na ruského kamaráda z Dijonu, který neustál Sciences Po a utekl – inu padli jsme si do náruče a děkovali prozřetelnosti. <o:p></o:p><br /></span></p><p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="">A jinak tedy ano, vracím se po čtyřech letech zase na chvíli do vlasti, nicméně zatím žádné podrobnosti, neb kola osudu jsou nevyzpytatelná a navíc zřejmě mají úchylku pro surrealistickou frašku, jak ukazuje poslední vývoj událostí. Takže affaire à suivre, nejlépe u dobře vychlazeného plzeňského a v ústním podání. <o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify; font-family: lucida grande;" class="MsoNormal"><span style=""><o:p> </o:p></span></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-77027878289767667042008-06-17T11:08:00.003+02:002008-12-09T11:29:45.067+01:00Další famózní kontribuce mé rodiny k obecnému blahu obyvatel ČR!<div style="text-align: justify;"><span style="font-size:100%;"><span style="font-family: lucida grande;">Jako vždy večer si tak spokojeně sedím u svého NB a ťukám a ťukám a jedním okem vnímám televizi, když tu upoutá můj zrak a hlavně sluch reklama na Mezinárodní trienále současného umění 2008 v Národní galerii. Na obrazovce se na žlutém pozadí střídají dva identické obrázky bílých pisoárů à </span><st1:personname style="font-family: lucida grande;" productid="la Duchamp" st="on">la Duchamp </st1:personname></span><span style="font-family: lucida grande;font-size:100%;" >(poznámka na okraj: pisoár je francouzsky urinoir) a uhrančivý hlas přitom říká ‚toto je umění, toto není umění, toto je umění, toto není umění, je, není, je, není‘. A já v tom sugestivním komentáři rozpoznám svého otce, neb tak subtilní a téměř neznatelný ironický podklad v tónu dokáže vyplodit jen někdo mé krve. J. tvrdí, že to není on a já tvrdím, že to je on, a on že ne, a já že jo, čímž se dostaneme do poetiky samotné reklamy, z níž není úniku, ale jak sám speaker později konfrontovaný přímou otázkou přiznává ‘jestli ten hovězí hlas je můj? je.‘ Sledujte ČT! Stáhnout se mi to nikde nepodařilo, takže reklamní bloky jsou teď můj nejoblíbenější pořad.<br /><br /></span><br /><span style="font-size:100%;"><a style="font-family: lucida grande;" onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bMecyLGHTVAPZQ9c6nvpDfDzeXqmFlG7sJ_b7sPxHYv0xWjkV_RngL7Z0qaDHtuJyHH1RmXiwaSEMHeTqMsGi8wc8BWUlN3PlGytg3QKnD7yoPBErqN6aCtGPYTXG7FJ0ixv/s1600-h/itca-1.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7bMecyLGHTVAPZQ9c6nvpDfDzeXqmFlG7sJ_b7sPxHYv0xWjkV_RngL7Z0qaDHtuJyHH1RmXiwaSEMHeTqMsGi8wc8BWUlN3PlGytg3QKnD7yoPBErqN6aCtGPYTXG7FJ0ixv/s320/itca-1.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5212775717633361154" border="0" /></a></span></div><div style="text-align: justify;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-3878553887472516212008-05-28T22:40:00.008+02:002008-05-28T22:46:02.714+02:00J. fenomenální pluh<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:lucida grande;">Tak se zase po půl roce dostala 'naše rodina' do novin ;)</span><br /><span style="font-family:lucida grande;">...</span><br /></div><p style="text-align: justify;" face="lucida grande"><strong>2. LE QUÉBEC</strong><br /></p><div style="text-align: justify;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-style: italic;">Nejlepší kavárna na "dojížďku". V pátek večer se hraje v nedalekém Českém centru jazz. Jednou za týden si tam dávají sraz Češky a Češi, již v Paříži studují, pracují či hlídají děti. Zbytek tvoří Francouzi, kteří tam chodí balit české dívky a zpravidla se jim to daří. Zejména studentky na půlročním programu Erasmus si obvykle během několika týdnů najdou nějakého Francouze a jsou s ním až do konce semestru. Pak se s ním čestně rozejdou. Těm, jimž se poté, co správce Jarda nekompromisně rozevře ruce a po skončení produkce vytlačí svým pluhem zbylé osazenstvo ven, nechce ještě domů, nabízí Le Québec oázu radosti. Jsou tady snad až do rána, majitel vám na požádání zazpívá a s pokročilou hodinou se tady i tančí. Jste uprostřed St-Germain-des-Prés, před sebou vidíte honosnější kavárny Café du Magot či Café de Flore, kde ale určitě není taková legrace. Potkáte tu spoustu zajímavých týpků a někdy tu můžete narazit i na bezdomovce Jeana-Marka, který už dvacet let bydlí na chodníku bulváru St-Germain a letos kandidoval na radnici.</span> </p><p style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"> </p><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:lucida grande;">Převzato z Reflex City Guide po Paříži, kompletní text zde: <a href="http://reflex.cz/Clanek32319.html">http://reflex.cz/Clanek32319.html</a></span><br /><span style="font-family:lucida grande;">...</span><br /></div><span style="font-family:lucida grande;"><br />Díky, Honzo!</span>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-74534480092412329362008-05-27T23:01:00.002+02:002008-05-27T23:05:17.980+02:00Still alive and kicking, jak říkají naši angličtí přátelé!<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-size:11;"><o:p> </o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Nemám čas, nestíhám, nestačím! Škola, práce, škola, práce, škola, práce, až do zblbnutí, respektive ještě jeden měsíc, než bude le grand stěhování do Prague. Ale těším se tam moc, nejen na přestavbu bytu, ale i na práci, která mě tam od 1.7. čeká, a která snad bude tak inspirativní, jak to zatím vypadá.</span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Z excitujících zážitků poslední doby možno poznamenat, že jsem letmo navštívila severní sousedy a tudíž evropskou metropoli. Na první pocit před sedmi lety bylo okouzlení větší, dnes se mi město zdálo malinké a relativně neuspořádané, neb všude trčely jeřáby. Hlavní náměstí je ale stále stejně spektakulární, čurající chlapeček malý, Atomium bizardní, masa úředníků impozantní, holandština neposlouchatelná a úzké domečky na předměstí krásně secesní. Nicméně medvěd Josef byl spokojen a do sbírky fotek si připsal další emblematické snímky, společně s ostatními k nahlédnutí <a href="http://www.flickr.com/photos/24235324@N03/sets/72157605282890308/">zde</a>. Jen ti lidé se na mě zas dívali docela pobaveně, když jsem ho fotila. Nicméně vše mohlo být jinak, neb předtím vzal manžel Josefa na výlet do Alp na <a href="http://picasaweb.google.cz/jaroslav.zaoral">via ferraty</a> a ten mu zrovna u pořizování akčního snímku v soutěsce spadl dolů do průrvy! Po údajně velmi dramatické záchranné akci byl ale Josef triumfálně vysvobozen, dokonce vyvázl bez zranění. </span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Z dalších výletů, tentokráte již společných, jsme zvládli </span><st1:metricconverter style="font-family: lucida grande;" productid="43 km" st="on">43 km</st1:metricconverter><span style="font-family:lucida grande;"> na kole ( nekecám !!! ) po zámcích v okolí Paris, dále pak sedmihodinové bloudění po slavném barbizonském lese, jehož skálami se pro fotografování nechal inspirovat i slovutný slovenský expat Peter Župnik. Jinak vzhledem k tomu, že je tady poslední dva týdny docela hnusně, tak žádné další expedice nehrozily. </span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Z adrenalinových zážitků mohu zmínit každotýdenní nákupy v lokálním Championu, kde nejenom že si vždy zcela neomylně vyberu nejpomaleji jdoucí frontu, ale spolehlivě taky pokladní, která si namísto práce s oblibou začne uprostřed markování povídat arabsky/nějak africky nebo já nevím jak, s kolegyní stejného původu. Naposledy se mi stalo, že jsem měla cukání tam ten nákup nechat a jít pryč, pak se mi zatmělo před očima a ovládla mě touha naházet na pokladní rajčata a začít sprostě ječet a v tom momentě jsem zcela pochopila lidi, kterým přeskočí a dělají na veřejnosti nepřístojné věci…Nevím, který marketingový genius to vymyslel, ale jako předělníky mezi jednotlivými nákupy mají cedule, kde je napsáno, že má zákazník požádat o otevření další pokladny v momentě, kdy jsou před ním další dva zákazníci, nebo že mohou dostat speciální bodový bonus na zákaznickou kartu, pokud je čekání příliš dlouhé. Ten nevinný kus plastu byl pak jen další ingrediencí v koktejlu hysterie…Pak jsem se ale ovládla, pěkně si počkala, až to holky spolu vyřeší, vyťukala kód od karty a odkráčela k domovu, kde jsem si vztek vylila na hovězím mase – blanky to schytaly strašně. </span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Další mňamku představuje návštěva banky, kde nedej bože i prosba o zaslání nové platební karty z jedné pobočky do druhé představuje nepřekonatelný problém. Nemluvě o prosbě přejít v rámci jedné banky z jednoho města do druhého: musíte doložit, že ve městě, kam chcete účet převést, platíte nájem, respektive účet u zdejší analogie ČEZu. Vysvětlujte paní na přepážce, že bydlíte s přítelem, co má služební byt v domě patřícímu českému státu. Vysloužíte si nenávistný pohled a razantní konstatování, že účet převést nepůjde, a že pokud si chci vybrat větší částku z účtu, musím si zajet do Dijonu. No neberte to! V identické situaci, ale v jiné bance, zažil manžel taky povedenou situaci, kdy na jeho prosbu o výběr peněz zareagovali na přepážce otázkou, na co je chce!? Plácnul, že na nákup auta a s úsměvem mu bylo sděleno, že to přece udal jako důvod už minulý rok, a jestli o tom má tentokrát nějaký doklad, třeba kupní smlouvu. Stejně tak pokus o zrušení smlouvy s telefonním operátorem, na který máte při přestěhování do zahraničí relevantní nárok, je taky kapitola sama pro sebe, kdy se člověk de facto dostává do těžké hlavy XXII, ze které není úniku. Chcete zrušit smlouvu? Dodejte kopii pracovní smlouvy. Nemáte zatím pracovní smlouvu? Nejde to zrušit! Jakože nemáte kopii pracovní smlouvy, když říkáte, že za měsíc začínáte? A co je Vám, kurva, po tom?!</span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">Proto se nějak v poslední době nemůžu ubránit pocitu, že koncentrace debilů mezi lidmi, od kterých bohužel něco potřebujete, je v tomto státě taky vyšší, než by bylo záhodno. </span><o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p><br /><span style="font-family:lucida grande;">A touto pěknou optimistickou tečkou se dnes loučím.</span> <o:p style="font-family: lucida grande;"></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:11;"><o:p> </o:p></span></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com6tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-88873601028958039572008-05-06T22:11:00.008+02:002008-05-06T22:25:08.268+02:00...<p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">Vydala jsem se o ‚prázdninách‘ k bratom Slovákom zúčastnit se u prarodičů akce ‚stěhování 3 bytů do 1‘. Jen toho porcelánu bylo neúrekom, ale což o to, celkově to byla návštěva plodná.<o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">Výživný zážitek proběhl u nákupního okýnka v Bratislava, hlavná stanica:</span></p><p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><br /><span style="font-size:100%;"><o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify; text-indent: -18pt;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">"Dobrý den, jeden lístek na IC do Trenčína, prosím."<o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">- "Hm"<o:p></o:p><u1:p></u1:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">"Máte nějaké slevy pro studenty?"<o:p></o:p><u1:p></u1:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: -15.15pt; text-align: justify; text-indent: 18pt;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">- "Len pre slovenských štátnych príslušníkov!"<o:p></o:p><u1:p></u1:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: -15.15pt; text-align: justify; text-indent: 18pt;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">"Tak děkuju. /<i>krávo blbá</i>/"</span></p><br /><p class="MsoNormal" face="lucida grande" style="margin-left: -15.15pt; text-align: justify; text-indent: 18pt;"><br /></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: -15.15pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;"><o:p> </o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">Asi jsem těžce postižená, nicméně jsem začala vážně přemýšlet, jestli by se někde nedala vyhrabat nějaká evropská směrnice nebo nařízení, které by tuto diskriminaci zakazovala? Přidávám na seznam věcí, které určitě udělám/vyhledám, až na to bude čas.<o:p></o:p></span></p> <p class="MsoNormal" style="margin-left: 2.85pt; text-align: justify;font-family:lucida grande;"><span style="font-size:100%;">Pointu nečekejte, nakonec se už jen zcela nechutně rouhačsky pochlubím: po šťastném příletu zpět do civilizace na mě čekal na letišti muž, s kyticí růží v ruce, doma vzorně vypiglováno, vypráno a uvařená večeře. Ten někdo nahoře mě má v poslední době nějak podezřele moc rád…<o:p></o:p></span></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-40338680405185411062008-04-23T14:36:00.004+02:002008-12-09T11:29:45.242+01:00Pétanque!<div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;">V zápalu únorového boje ponejvíce s únavou, zkouškami, zrušenými lety a jinými radostmi jsem se úplně zapomněla pochlubit svým novým pasem na pétanque! V rámci svého oblíbeného sportovního předmětu jsem skládala na konci podzimního semestru zkoušku – vážně! Nějakým záhadným způsobem se mi podařilo naházet většinu koulí tam, kam bylo potřeba a dostala jsem tudíž pas FFPJP (Fédération française de pétanque et jeu provinçal). </div> <p class="MsoNormal" face="lucida grande" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" face="lucida grande" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;">Uvažte sami, jak je krásný:</p><p class="MsoNormal" face="lucida grande" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgobSeqlglvD2rOcTc240Z_Gnto32rhUhyphenhyphen8h8ykX6rrol6D0nUe08GVtUANXYCZwl2say0EvBIr6EKQVQsA9KXKq5m89cN4S67yREc8F_DSg2f1ninoMq1pa2JCuJdoB84znAgv/s1600-h/IMG_0001.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgobSeqlglvD2rOcTc240Z_Gnto32rhUhyphenhyphen8h8ykX6rrol6D0nUe08GVtUANXYCZwl2say0EvBIr6EKQVQsA9KXKq5m89cN4S67yREc8F_DSg2f1ninoMq1pa2JCuJdoB84znAgv/s320/IMG_0001.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5192421977255460450" border="0" /></a></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"><o:p> </o:p></p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;">Po tomto fenomenálním úspěchu jsem si samozřejmě okamžitě aktualizovala své CV, kde jsem si do rubriky <span style="font-style: italic;">ostatní</span> hrdě vepsala: členka francouzské federace hry pétanque. </p> <p class="MsoNormal" style="text-align: justify; font-family: lucida grande;">A teď jen doufám, že to někoho zaujme natolik, že mi dá zajímavou stáž v Praze na podzim. </p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com3tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-82886753756566022002008-04-04T15:08:00.016+02:002008-12-09T11:29:46.247+01:00I’m so tired, but happy<div face="lucida grande" style="text-align: justify;"><span style="font-family: lucida grande;"><br />Začal mi druhý semestr, který se vyznačuje tím, že mi škola po většinu týdne začíná v osm ráno a končí o čtvrt na deset večer. Od úterního do sobotního odpoledne se nezastavím a zbytek týdne nutně věnuji regeneraci. Nepěkně jsem se sekla jen s výběrem jednoho předmětu, přitažlivě nazvaného </span><span style="font-style: italic; font-family: lucida grande;">Historie západní civilizace</span><span style="font-family: lucida grande;"> – bohužel je to jen prachsprostě převlečená historie francouzského středověku. Komu by se nechtělo číst stohy vědeckých disputací vážených medievistů nad spisy autorů, jejichž jména jsou nemožná byť jen vyslovit! A ti z vás, kteří ještě nechopili: ano, ve zdejším podání historie západní civilizace = historie Francie. Jak prosté, drahý Watsone. Budeme se tvářit, že anglosaská, skandinávská, španělská nedej bože snad italská či dokonce arabská civilizace neexistovala, potažmo její středověké dějiny jsou bezvýznamné. Že jsem mohla být tak naivní i po těch několika letech tady, mě samotnou udivilo.</span><br /><br /></div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;">Ve ojedinělých volných chvílích ulítávám. Naposledy mě nadchla jarní Praha. Byt, kde budeme od léta bydlet a hlavně jeho okolí, pracovně nazývané ‘u slepiček‘ a to jak vzhledem k přítomnosti vily s kurníkem za naším domem, tak vzhledem k blízkosti obory Hvězda. Venkov uprostřed velkoměsta, byť Praha jako velkoměsto je pojem značně relativní. Potěšitelný byl Michael Rittstein ve Veletržáku. Ve stejném svatostánku umění mě pobavily některé artefakty soudobého českého, slovenského, maďarského a polského designu. Jako tyto parohy:<br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibIbdiensz5SKceTJOzrhzNbpjpR-gNJb_l3HuTzovtb5_QHCz0vTd2xr_nDfRZWZacnsJkTI_hhfgdKsaxnpK9dcEuiy2SmLRx8aTfjiAztfd_DnET-0ZMEUwUZGBjuQGEcwM/s1600-h/P1020784.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEibIbdiensz5SKceTJOzrhzNbpjpR-gNJb_l3HuTzovtb5_QHCz0vTd2xr_nDfRZWZacnsJkTI_hhfgdKsaxnpK9dcEuiy2SmLRx8aTfjiAztfd_DnET-0ZMEUwUZGBjuQGEcwM/s320/P1020784.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185376941584915554" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;">Manžel si ve stálé expozici taky přišel na své…</p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU6Y91u9LsJfDnrKIK6dV3YIWQLysZ8JEWCmPUjT1hzGEJ9cXoHn7jKjKsYs-2RZNybW-OxIF_0deEDefA0wH8kr90hprfJNcKZTOqMOP2erIdgIg1-V6RwHzwJgnXZ81c4ceO/s1600-h/P1020789.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiU6Y91u9LsJfDnrKIK6dV3YIWQLysZ8JEWCmPUjT1hzGEJ9cXoHn7jKjKsYs-2RZNybW-OxIF_0deEDefA0wH8kr90hprfJNcKZTOqMOP2erIdgIg1-V6RwHzwJgnXZ81c4ceO/s320/P1020789.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185377255117528178" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;">V až nezvykle zamračené Paříži na tuto dobu mě nadchla národní ‘Mittarrandova‘ knihovna, její glóby z doby Ludvíka XVI a výstava o zakázaných knihách plných erotiky na všechny způsoby.<br />V uličce Paul Klee, ve čtvrti striktně kancelářských budov a sídel firem, jsme natrefili na moc vtipnou stavbu: na jedné ze stěn budovy je jakoby zevnitř vypouklá silueta dračího těla, dole z ní pak vystupuje trubka s trny alias drak do podzemí a před budovou samotnou jsou pak dva oblouky vynořujících se a zanořujících se hadích/dračích těl. Fakt úlet, i když to nejspíš bude jen nápadité řešení nějaké větrací šachty.<br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcCl7-ooYRxfTZ_nCRSXmG0ssYlpcKTZcvyKKjwgPR0UgQrbVCJnA-FVdl9smi7hjc9ghBdi_Y4pS1iSAKzQnGAv_-w7V3zI3wwPLw8hxfRbsiQqvXLsii6kIexfjLgLObia5I/s1600-h/P1030828.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer; width: 267px; height: 356px;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcCl7-ooYRxfTZ_nCRSXmG0ssYlpcKTZcvyKKjwgPR0UgQrbVCJnA-FVdl9smi7hjc9ghBdi_Y4pS1iSAKzQnGAv_-w7V3zI3wwPLw8hxfRbsiQqvXLsii6kIexfjLgLObia5I/s320/P1030828.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185378547902684306" border="0" /></a></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSLkF9FeVUlV-r53JaPe50gh8Vc-DF4NjuUEAUwOfz8k5nhXRAXNOD2FKLIkq8fGd4kI_YJ_mQCcDfk2uOjYjybOsME0clKJzdhczglDQ6ZhRiOm16-D5mRR0RVRKXGQLi01dS/s1600-h/P1030829.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgSLkF9FeVUlV-r53JaPe50gh8Vc-DF4NjuUEAUwOfz8k5nhXRAXNOD2FKLIkq8fGd4kI_YJ_mQCcDfk2uOjYjybOsME0clKJzdhczglDQ6ZhRiOm16-D5mRR0RVRKXGQLi01dS/s320/P1030829.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185378749766147234" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;">V rámci koleček pravidelných návštěv z domova k nám dorazil taky papa & comp. Versailles opět nezklamalo svou pompézností a přilehlé zahrady svou rozlehlostí, nabízela se jen otázka pokolikáté už a kolikrát ještě? S takovou narozeninovou procházkou jsem ale byla spokojena.</p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDMWfXaEsiFtjmRsKY814UymDiIj0aaylnpHR28xmvr2w46JnbRpoCa_z4110Rtsba5q_jwdjL7ULNmSyBJpImiOyejMr1lsll1pfKQTKC4ilZhl31kuLrTazz3yy2DG9rIohI/s1600-h/DSC_0122.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDMWfXaEsiFtjmRsKY814UymDiIj0aaylnpHR28xmvr2w46JnbRpoCa_z4110Rtsba5q_jwdjL7ULNmSyBJpImiOyejMr1lsll1pfKQTKC4ilZhl31kuLrTazz3yy2DG9rIohI/s320/DSC_0122.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185380540767509682" border="0" /></a> </p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizk1Mk86Cu1dmX2rINmPTMzdqVcesQ1p_MN3MoFSGYsl07hz112Ai9LdMcI3nOIBrv8dldj2qbsArIW3KcyPYpX3owz0Gjw_S69J50UUcY3_FSysR58BKNFYBVPTcM9iddXDlj/s1600-h/DSC_0151.JPG"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizk1Mk86Cu1dmX2rINmPTMzdqVcesQ1p_MN3MoFSGYsl07hz112Ai9LdMcI3nOIBrv8dldj2qbsArIW3KcyPYpX3owz0Gjw_S69J50UUcY3_FSysR58BKNFYBVPTcM9iddXDlj/s320/DSC_0151.JPG" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185380905839729858" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7oxoSE4aUaOhDkCyRchwdg3iI4g4446MuTB1d1LsyndF-XcRyk0YFuvCCJmR6OB606pupypMrhByR4THO2GPGp6bi3_38U6AR9WDpYFoPxxQYTGQqK0mKnWW3pgQL6Etby5IZ/s1600-h/CSC_0155.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg7oxoSE4aUaOhDkCyRchwdg3iI4g4446MuTB1d1LsyndF-XcRyk0YFuvCCJmR6OB606pupypMrhByR4THO2GPGp6bi3_38U6AR9WDpYFoPxxQYTGQqK0mKnWW3pgQL6Etby5IZ/s320/CSC_0155.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5185381940926848210" border="0" /></a></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><br /></p><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;">Dorazily také mé dvě dávné souputnice z SGO. Objevovaly jsme spolu noční život na Champs-Elysées a shodou okolností jsme se octily v klubu, kde, alespoň dle galerie fotek na webu, byla pár dnů před námi Madonna. Skoro jsme se začaly cítit světově! Ale asi stárnu, jednou stačilo...<br /></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p class="MsoNormal" style="font-family: lucida grande; text-align: justify;"><o:p> </o:p></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-15679827460846405842008-04-03T17:22:00.000+02:002008-04-04T17:57:54.610+02:00Pro potěchu oka…<p class="MsoNormal" style="text-align: justify;"><span style="font-family:lucida grande;">…jsem aktualizovala <a href="http://www.flickr.com/photos/24235324@N03/">Saint of Us</a>.</span> </p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-91998551925334751762008-02-29T00:57:00.005+01:002008-02-29T01:17:59.650+01:00Rapport z véletu… tentokráte do Maroka<div style="text-align: justify;font-family:lucida grande;">Ehm, dobře, takže vezněme to všechno pěkně po pořádku…<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Welcome</span><br />Přivítání v Marockém království, které získalo nezávislost na Francii v druhé polovině padesátých let minulého století, bylo zdlouhavé. Na letišti v Marrakéši, velikostí srovnatelném s bratislavským, jsme si postáli dobrou hodinku ve frontě, kterou celkem tvořilo asi 15 lidí. Povinností bylo vyplnit vstupní dotazník se všetečnými otázkami, mezi kterými snad chyběla jen ta na rodné příjmení prababičky. Úředník nebyl schopen pochopit, že dva cizinci pocházející z jedné země, přece jen jsme šli čelit byrokracii společně s mangelem najednou, mají pasy různých barev. Napřed dlouze zkoumal J. modrý a po důkladném studiu dokladu se zeptal, jestli je Polák. Netřeba připomínat, že název státu a instituce jež pas vydala, je na pase nejen anglicky a francouzsky, ale i arabsky…někde byla chyba. Nakonec ale razítko se vstupním číslem milosrdně bouchnul do pasu. Pak se vrhl na studium mého červeného pasu a obšťastnil ho taktéž. Celá procedura vypadala jako ohromný milodar úředníka, který bílé tváři dovolí vstoupit na jeho území, ale dočkali jsme se.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Hotel</span><br />Zcela prozíravě jsme si vybrali hotel pěti hvězdičkový, neb afrických pět odpovídá evropským zhruba třem. Předem jsme si na netu přečetli docela příšerné kritiky, ale nakonec to nebyla žádná hrůza. I když: hotel měl stát 10 minut pěšky před hlavním náměstím, nakonec to ale bylo pěšky dobrých 40 minut, protože i když se nacházel na jedné dlouhé ulici vedoucí až do středu města, zhruba v půlce byla ulice zatarasena, protože se na ní stavěl nový hotelový komplex – tudíž se muselo obcházet.<br />O luxusně vyhlížejícím hotelovém výtahu se víc dá říct, že nefungoval, než fungoval. Paradoxně jsme tedy po příjezdu měli na pokoj dovezené kufry poslíčkem, to ještě výtah fungoval. Naopak při odjezdu, ve 3 hodiny ráno (!!!) jsme si museli kufry sami stáhnout tři patra dolů, protože to už výtah nefungoval. Sám pokoj byl velký, čistý, i když dost tmavý. Měl dvě obrovské postele, balkon s výhledem na bazén a palmy. Pokojské se činily, jen nám zásadně odnášely ze záchodu druhou roli papíru, aby nám ji zas druhý den přinesly zpátky…Také splachování nic moc, ale detailů vás ušetřím. Výživné byly taky hotelové snídaně: po místnosti hopkali různí ptáčci a papkali, na co přišli. Zásadní strategickou chybou bylo dát si na talíř pečivo, nechat ho na stole a až pak se vydat pro nápoje. Ptáčci si šli hned zobnout nějakého toho croissantu. A ne, že by to obsluze vadilo. Pravidelně taky chyběly různé druhy propriet, jeden den misky, druhý den lžičky, třetí den horká voda. Taky se stalo, že člověk neměl na stole ubrousek, vedle stolu mu za zadkem stáli dva pikolíci, kteří si vesele povídali, ale pro ubrousek si člověk musel dojít sám, protože je to prostě nenapadne. Většina stolů se taky kývala, ale pokusy nějak je stabilizovat pomocí podložení personál jen nevěřícně sledoval. Takže teď si představte, jak to musí vypadat v méně ‚luxusním‘ hotelu. Popravdě řečeno, byla jsem docela ráda, že jsme se vždy večer mohli vrátit do izolovaného komplexu, kde byl klid, bezpečno, žádný smog ani hluk a relativně dobrý servis. Sranda byla, když jsme později zjistili, že hotelů Royal Mirage Marrakech je ve městě víc, jeden má přívlastek de Luxe, druhý stejnojmenný stojí asi 20 km jižně od města.Takže abychom předešli zmatení, taxikářům jsme říkali, ať si to namíří do ex Sheratonu, jen tak pro pořádek.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Doprava</span><br />Většinou jsme se pohybovali po vlastních, občas jsme si vzali taxíka, jednou jsme jeli koňským povozem a taky jsme si půjčili auto. U všech těchto dopravních způsobů, kromě vlastních nohou, se nás snažili lokální, oje….ehm, jak to říct slušně…obrat. O všem bylo nutno smlouvat a smlouvat a smlouvat. Blbý pak je, když člověk /jako například já/ naprosto nemá chuť, ani talent, ani nic, smlouvání se věnovat. Taxíky zásadně nemají taxametry, i když údajně je mají mít ze zákona všechny, jen jak vidí turistu, zakryjí ho velbloudí či jakou kůží. To je ostatně nejspíš místní specialitka: drtivá většina aut měla přední desku pokrytou nějakou takovou koženou ozdobičkou. Na ceně za jízdu je nutné se domluvit předem, jinak bude člověk obrán. Večer si pak účtovali speciální přirážku, zhruba 50%. Taxíky se pak dělí na petit taxi, většinou reprezentovanými Fiaty Uno, rok výroby bych tipovala tak na začátek devadesátých let, a pak na grand taxi, velké staré smradlavé mercedesy. Petit taxi byly přirozeně levnější než grand taxi. Za to grand taxi dokázali místní docela dobře využít: kolikrát jsme jich viděli jedním autem jet až 8. Pokud si někdo myslíte, že Praha je dopravní peklo, doporučuji trochu si zajezdit v Paříži: ale ani to nic není proti Maroku. Totální úlet: žádné blinkry, zato spousta houkání, žádné pruhy, na cestě se mísí strašně smrdící auta, koňské „rikši“, oslíci vezoucí vozík se zbožím, velké množství motorek a kol v naprosto dezolátním stavu a k tomu zmateně pobíhající turisti. Mopedy jsou taky kapitola sama pro sebe: na jednom jezdí většinou víc lidÍ najednou, bez problému se takhle vozí i malé děti na řídítkách, samozřejmě nikdo s helmou. Mopedníci jezdí navzdory zákazům vjezdu taky po všech úzkých uličkách, a priori pěších zónách, takže nenechat se tam srazit je docela kumšt. Vypracovali jsme si tak systém plížení se podél zdí, aby se nám nic nestalo. Motorkáři a kolaři taky tráví většinu dne opravováním a cíděním svých strojů v drobných uličkách. Nejlepší byli týpci, co si čistili motory mopedů, jejichž poločas rozpadu už dávno nastal, mokrou hadrou přímo na elektriku, ale s blaženým úsměvem na tváři. Stejně tak jako taxikáři, i vozkové koňských povozů a půjčovny aut to s drsným kapitalismem myslí úplně vážně. Za jeden den pronájmu již zmiňovaného Fiatu Uno v pubertálním věku zaplatíte bratru 45 ojro. Zhruba na stejnou sumu nás přišly pokuty, což bylo zcela nečekané. Na silnici se člověk sice může chovat jak naprostý hovád a ohrožovat celé širé okolí, ale rychlostní limity se prostě musí dodržovat. V jeden den jsme tak zaplatili pokutu dvakrát, i když jsme si to hlídali: tachometr ukazoval šedesát, ale dle radaru jsme prý jeli o deset víc, ale jestli to tak bylo, Alláh ví. Pozitivní na tom bylo aspoň bylo, že policajti se dali ukecat a z původních 400 dirhamů nám slevili. V prvním případě bez bločku, pěkně do kapsy, u druhé pokuty už s bločkem. No takže neber to. Myslím, že J. se ještě nestalo, aby schytal pokutu dvakrát za jeden den, za ten samý přestupek a navíc v den svých narozenin…Když si této informace policajti všimli, dokonce mu podali ruku a popřáli mu, ale nemilosrdně platit musel.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Jídlo a s tím věci spojené</span><br />Za žádných okolností člověk nemá pít vodu z vodovodu, takže jsme degustovali místní minerálky značky Sidi Ali a jiné. Nicméně hloupého Evropana to stejně dostalo: to když jsme si poslední večer v jednom à la západním baru dali whisky, ale s ledem! Došlo mi to až u poslední kapky, a doufala jsem opravdu jen marně, že to ten panák vyváží. Ne nadarmo jsem si s sebou vezla pakl Endiaronu, ehm.<br />Co se týče jídla, je nabídka docela limitované: couscous a různé tajine známe i z Paříže, takže překvapením byla snad jen pastilla, něco jako buď slaná nebo sladká kapsa plněná masem: já měla s kuřetem a mandlema, J. ji riskl plněnou holubem. Odvážlivec. Další pravidelně se objevující položkou na lístku byly různé merguez, neboli párečky, kefty a kebaby. Přiznám se, že po týdnu jsem měla chuť na pizzu. Na dezertech jsme moc nejezdili, protože jejich patisserie je hódně přeslazená. Nedbala jsem taky jednou varování průvodců a dala si v kultivovaně vypadajícím restaurantu salát, ale věru neměla jsem to dělat. Varují hlavně před špatně umytou zeleninou, respektive samotnou vodou, která zeleninu umývá, osobně si ale myslím, že mě dostala spíš ta zálivka, která měla konzistenci i barvu jako mlíko s něčím. Radši jsem nesondovala s čím, a lupla si pár zázračných pilulek.<br />Maroko jako muslimská země samozřejmě neuznává prodej a konzumaci alkoholu. Teda aspoň oficiálně. V našem hotelu a přilehlých restaurantech západního střihu, pro turisty, se dal po menším detektivním pátrání, alkohol sehnat. Dokonce jsme pak objevili i jen jeden místní obchod, kde prodávali jen chlast, nicméně poctivě zabalený do papíru a následně do černé tašky. V běžné místní restauraci si ale nedáte ani pivo, všichni frčí na sladkém mátovém čaji a tváří se u toho, že je to strašně baví. Průvodce ale zároveň psal, že alkoholismus je poměrně velkým problémem místní společnosti: to až po setmění se chlapi scházejí a popíjí jen mezi sebou v tajných alkoholových spolcích. Pár motajících postaviček jsme k večeru viděli, dokonce týpek v obchodě, kde jsme si kupovali několik párů domácích botek, byl úplně na šrot, ale spokojen. Dokonce si na nás pak druhý den pamatoval. Takže to je přece jen tak trošku pokrytecké, že.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Lidé</span><br />Kapitola to komplikovaná. Společnost se zdá docela liberální, škála ženského oblečení se pohybovala od pseudo západního stylu v jeansech, botách na jehlách a úplném tričku až po totální zahalení všeho s výjimkou zhruba půlmilimetrové škvíry na oči. Jeden den jsem si vyšla v sukni, ostatně tak jako spousta jiných turistek, nicméně pohledy právě těch nejvíc zahalených paní byly i přes úzkou mřížku nenávistné. Chlapi to oceňovali pokřikováním „gazelle“, prý je to místní výraz jak složit poklonu…Některé holky ale chodily po městě samy, bez doprovodu a dokonce posedávaly v cukrárnách – nikdy ale ne v kavárnách nebo restauracích! Nutno ale říct, že ty, které se snažily vypadat evropsky vypadaly především křečovitě, spíš jako parodie na západní styl. Co člověka bouchne do očí, je množství falešného oblečení, které na sobě všichni nosí. Na jakoukoliv značku si vzpomenete, máte ji mít, povětšinou za desetinu její ‚pravé‘ ceny. Nejvíc frčely velmi dobře udělané kabelky LV, boty a brýle. Na letišti v Paris jsem si ale přečetla, že ten, kdo bude chycen s padělkem může dostat pokutu až 300 000 € a trest odnětí svobody až do tří let, takže u nás se s tím nežertuje.<br />Základní problém, který může dovolenou v této zemi docela otrávit je už zmiňovaná chuť cizí tvář odrbat na každém rohu, spojená s neustálým vnucováním rad, zboží, prostě čehokoliv. Zásadní strategická chyba je motat se po úzkých uličkách Marrakéše s mapou v ruce, nedej bože se zastavit někde na rozcestí a rozjímat, kudy dál. V mžiku se kolem vás objeví několik dobrých srdcí, které vám ukazují směr, kam jít. Většina vás bude posílat na hlavní náměstí Jemaa el Fna, ale každý naprosto jiným směrem. Když jsme jednou hledali jednu přesnou ulici, tak nás ‚hodný‘ číšník poslal přesně opačným směrem. Jinak tito dobří lidé se vám hned po udělení rady nalepí na paty a nezbavíte se jich až do cíle, kde od vás budou vyžadovat patřičnou odměnu za to, že vám vlastně ukázali cestu. Naprosto nepochopitelný je pro ně pak argument, že přece máte svou mapu a podle ní se perfektně orientujete, tito ‚guides‘ vás budou prudit na každém kroku a neustále. Pakliže jsou podnapilí a vy jejich služby odmítnete, docela pěknou angličtinou vám řeknou fuck you. Další úskalí přejemné procházky jsou pak všemožní obchodníci, jejichž krámky lemují většinu uliček blízkých náměstí. Ulice s krámky se jmenují ‚souks‘ a jde většinou o úzké uličky, provizorně zastřešené, kde se nabízí cokoliv, na co si člověk vzpomene. Místní specialitou jsou takzvané babouches, něco jako papuče, buď z velbloudí nebo kraví kůže. Existují v mnoha pestrých barevných variacích a podle špičky se pozná, jakého jsou původu: do špičky jsou arabské, do obloučku berberské. Z kůže místního zvířectva se také vyrábějí nejrůznější kožené tašky, které jsou stejně jako rozličné boty za pakatel z evropského pohledu. Ukořistila jsem teda dvoje pravé kožené balerýnky a mangel si pořídil epesní křiklavě žluté domácí papučky arabského střihu, móc mu sluší. Nicméně zpět k prodavačům: tak jako všichni jiní se vás snaží co nejvíc natáhnout. Napřed vás skoro fyzicky odtáhnou do svého obchodu, pak dělají tanečky, když se optáte na cenu a ve výsledku ji dvoj až trojnásobně nadsadí a sadisticky sledují, jak se v tom smlouvání topíte, nejde vám to a pak se jen škodolibě smějí, jak na vás vydělali. Nutno pochopit, že pokud vám někdo nabídne zboží za 150, a vy jste ochotni zaplatit maximálně 120, musí se začít smlouvat na 70, 80. Já dělala neustále tu školáckou chybu, že jsem systematicky začínala už na maximální částce, kterou jsem byla ochotná dát…no prostě si tam na nás smlsli, no. Nejagresivnější asi byli prodavači v horách: zastavili jsme v jednom průsmyku, abychom si mohli vyfotit okolí a v mžiku se kolem nás vyrojilo několik ‚obchodníků‘ na mopedech, kteří zřejmě jistí každé auto oblastí projíždějící. Začali nám nabízet obligátní náramky a náhrdelníky „z pravého stříbra‘ (jasnééé), napřed jsme je zdvořile odmítli a postupně couvali směrem k autu, ale když jsme do něj nasedli a oni nám pootevřeným okýnkem začali házet své zboží do auta a pak křičet, že když ho máme, musíme za něj zaplatit, bylo to přece jen trošku moc. J. přece jen ale zjihlo srdce a chtěl si koupit aspoň jakousi vkusnou krabičku na haš nebo na co, týpek říkal, že za 10 dirhamů je naše. Tak dostal deset dirhamů, ale začal ječet, že nemyslel normální drihamy, ale berberské dirhamy, které jsou údajně stonásobkem marockého dirhamu…prostě se nám nikdo nemůže divit, že jsme zboží vyházeli ven, zavřeli okýnka a plnou parou ujeli. A mě ten den už ven z auta v horách nikdo nedostal.<br />Ona je docela škoda, že po pár zkušenostech člověk radši prchá nebo minimálně ignoruje každého, kdo se na něj obrátí byť jen pohledem, protože tím naprosto zaniká možnost promluvit si jen tak normálně a nezištně s domorodcem. Vlastně jsme ‚normálně‘ jen tak mluvili s jedním postarším pánem v jedné zahradě, který překvapil tím, že nejenže věděl, že Československo už neexistuje, ale ještě nám popřál hezký pobyt a chtěl nám bezplatně poradit, kam se dál vydat. To mi připadá na týdenní pobyt docela málo, ale that’s the way it is.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Marrakéš</span><br />Marrakéš je město čítající něco přes milion obyvatel, jeho nejhezčí částí je ale medina, neboli staré město. Čtvrtě za ním jsou docela hnusné, nové město je ale v plném boomu a staví se tam jak o život, zejména hotelové komplexy. Medina je obehnaná hradbami, a celé město je de facto meruňkově oranžové, protože taková je prostě v okolí hlína. Hradby tvoří asi 19 km pás, podél kterého se všude nachází marocké červeno zelené státní vlajky. Centrálním místem setkávání je hlavní náměstí Jemaa el Fna, údajně v překladu něco jako ‚místo setkání mrtvých‘, huhu. Má neurčitý tvar a je poset několika mešitami s minarety. Stranou hlavního náměstí ostatně stojí dominanta města, jeden obzvláště vysoký minaret (a blízko něj jsou výživné veřejné turecké záchodky, mám vyzkoušeno, nebrat!). Minaret a hlavní náměstí odděluje trojúhelník zeleně zvaný Square Foucauld. Bohužel v něm všude parkují koňské rikši, takže v teple (+ všudypřítomný smog) se dýchání v jeho okolí zdá býti nemožné. Na samotném náměstí je nespočet restaurací a čajoven různé úrovně, hlavně pak ale spousty různých stánků s občerstvením. Průvodce důrazně varoval před krásně vypadajícími stánky s čerstvých pomerančovým juice. Pomerančovníků je po celém městě jak dobrých, problém ale spočívá v tom, že, comme par hasard, prodavači prostě šmelí a do čerstvě vymačkané šťávy pokoutně přidávají taky obyčejnou vodu. To by se z toho jeden po….Dál nabízely stánky v kotli šneky, do těch jsem ale taky nešla, byť J. tvrdil, že byli výborní. Další krámky nabízely taky široký výběr sušeného ovoce a ořechů, jenže já bohužel viděla, jak na nich před otevřením posedávají tisícihlavá hejna much…Místní specialitkou jsou pak takové mobilní stánky, které jsou přes den zaparkované v jednom z přilehlých dvorů náměstí a kolem čtvrté hodiny odpoledne je borci vyvezou na náměstí, smontují, a začnou v nich vařit základní pokrmy jako couscous nebo různé špízy. Průvodce psal, že za malý peníz se tam člověk pěkně nadlábne. První den jsme se teda panicky nezkušeni nechali do jednoho takového stánku nalákat, nakonec nám ale předložili účet bratru dvojnásobný, než byla reálná hodnota. Tyto stánky zcela logicky produkují neskutečné množství kouře, který se pak mísí s kouřem z motorek a aut a vytváří docela specifický puch. Jak to tam musí vypadat v létě, kdy je kolem 40°C, si nechci ani představovat.<br />Kromě těchto stánkařů jsou na náměstí také všelijací lapáci turistů: krámkaři; dále pak ‚tradičně‘ odění staříci, kteří byť o ně jen zavadíš na mikrosekundu pohledem, chtějí finanční odměnu; ženské neustále pokřikující, jestli by slečna nechtěla hennový obrázek na ruku; bleděmodře odění muzikanti, kteří to mastili do bubnů plnou silou; zaříkávači kober, kteří s drobnějšími hady dělali nájezdy na turisty, pokoušejíc zavěsit jim hada na krk; trapitele opic, které za nima hopkaly na řetězu a pitvořily se do foťáků; černochy sedící na koberci, obklopení pštrosími vejci a rozličnými lektvary, barevnými lahvičkami a pilulkami a nákresy mega erekce, v nesrozumitelném jazyce nejspíš zaručujícími nekonečné blaho; skupinky něčeho jako muzikantů, kteří dělali divadlo sami pro sebe, ale hlavně pro místní muže (holka tam nebyla ani jedna), protože jazyk byl opět lokální; potom taky bezzubého dědu, co seděl na ušmudlané dece s houslema opřenýma o zem o šíleně něco fidlal, požadujíce za svou produkci taky tučný honorář; potom taky různě staré a špinavé děti, které nabízely sušenky podobné makarónům (jako z La Durée, ne těm těstovinovým), balíček kapesníků za ojro nebo jen tak pochtívali nějaký ten peníz, no a večer se k této výbušné směsi přidali taky pokoutní prodavači hašiše, kteří chodili po náměstí a směrem k turistům šeptali: hašiš, hašiš a J. si z nich dělal srandu a chodil a šeptal hašiš hašiš taky.<br />Kromě náměstí a již zmiňovaných souks jsou ve městě taky několikeré zahrady. Nejhezčí se jmenujou Majorelle a byly vytvořeny v okolí modré vily samotným Yves Saint Laurentem. S modrou dominantou se tu kloubí červená na chodnících, žlutě a zeleně malované květináče a různě barevná květena. V jezírcích jsou žabky a želvy, které si jinak pohybují i venku v krajině. Před hradbama jsme viděli kluka, co si z želvy dělal kopačák, ale jelikož se stmívalo a nikde nikdo, neodvážila jsem se mu nic říct, aby si neudělal kopačák taky ze mě. Druhé zahrady, do kterých jsme zavítali, se jmenují Jardins de la Menara, stejně jako ulice, ve které jsme bydleli, a jsou v nich stovky olivovníků a uprostřed olysalé umělé čtvercové jezírko, na jehož břehu byla tribuna. Marně jsem přemýšlela, proboha, k čemu tam jen in the middle of nowhere, je? Dělají snad v takovém konci světa něco jako kanoistické závody na klidné vodě umělého velkého bazénu? Jak poznamenal J., být takové místo někde ve Francii, ani o něj nezavadíme pohledem, ale tady jsme se usilovně snažili najít v něm nějakou vnitřní poezii, značně efemérní.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Vélety</span><br />Pekelným strojem Uno jsme podnikli dva vélety mimo Marrakéš a jeden den jsme si taky objeli její předměstí a palmový háj. Původně čítal asi 150 000 palem na jednom souvislém pozemku, ale v posledním desetiletí se začal háj parcelovat a vyrostly na něm golfová hřiště a luxusní rezidence francouzských filmových a hudebních hvězd. Ve zbylém porostu se prohání velbloudi na hřbetu s nepěkně namaškařenýma turistama v hábitech na sobě a na hlavě. Když jsme zastavili a jedněm takovým turistům se posmívali, přicupital k nám mohamedán, pokecal si s J. o Nedvědovi a upletl nám na památku z palmového listí dva velbloudy.<br />Dále jsme se pak vydali do hor, napřed do údolí Ourika a pak nahoru na horu do pohoří Atlas, do místa Oukaïmeden, kde je údajně nejvýše položená sjezdovka v Africe. Túrovali jsme vozítko přes mnohé berberské vesnice, a to, co člověk viděl, možná ani vidět nechtěl. Většinu vesnic tvořily splácané hliněné domy, bez oken, některé s mřížemi, satelity na nich ale nechyběly, ostatně tak jako skoro na každém jiném domě všude. Většina ušmudlaných obyvatel vesnice posedávala jen tak okolo ulice, popřípadě se věnovala oblíbené činnosti opravy a pulírování motorek. V nižších polohách jsme viděli děti jdoucí do či ze školy, jelikož ale bylo kolem jedenácté dopoledne, nemohli jsme se shodnout, jestli jdou teprve tam, nebo už zpět. Vy vyšších polohách bych si pak už povinnou školní docházkou nebyla tak jistá, protože otrhané děti tam většinou pásly kozy nebo ovce a natahovaly na cizácký vůz ruku s prosbou o nějaký ten dirham. Já jsem ale zcela zbaběle po předchozí zkušenosti s pojízdnými prodejci odmítala vylézt z auta a hlavně mé útroby se upínaly k představě návratu k hotelovému prkénku. Nahoru na horu jsme ale nakonec dojeli. Cesta končila přehrazením a berberem ve falešné tří proužkové bundě, který vyžadoval bakšiš za průjezd závorou, a to se ještě nevědělo, co je za ní. Takže jsme si jen vyfotili odraz hory v jezeru, do kterého údajně uměle vysadili pstruhy, aby měli turisti co v létě lovit, a odfrčeli jsme zpět do velkoměsta. Je ale fakt, že střídání krajiny od vyprahlé země, temně červené krajiny, přes zelené terasovité pásy jako v Asii až po zasněžené vrcholky, bylo impozantní.<br />Poslední vélet jsme podnikli v den již zmiňovaných pokutových J. narozenin, a to do města Essaouira, bývalého to Mogadoru, jehož medina je na seznamu památek chráněných UNESCO. Essaouira je oproti Marrakéši celá bílá (teda kdysi asi byla, teď má lehkou patinku) a modrá, takže vzdáleně může připomínat Řecko. Je relativně malá, skoro v centru města se nachází písková pláž, s naprosto fascinující jakože ‚glazurou’ na písku těsně před vodou, což v praxi znamená, že v písku se zrcadlí nebe – romantika jak vyšitá! Posílená o to víc, že přímo naproti pláži je ostrov Mogador, za který příšerně kýčovitě zapadalo obrovské slunce, uááááá a na horizontu pláže se procházeli velbloudi, ale i když drobně pršelo, bylo to úžasné. Na pláži jsem se dokonce ‚skamarádila‘ s dvěma autentickýma berberama bez zubů, kteří neuměli ani slovo francouzsky, ale posunkovou řečí mi naznačili, že by byli rádi, když už jsem teda po kotníky v tom Atlantiku, ať jim naberu do vědra vodu. Celá jsem se sice smáčela, ale radost byla veliká. Cestou do Essaoury jsme podél cesty viděli naprosto idylické scenérie z marockého venkova, kdy na stromech argan (česky??? každopádně pro botaniky je to latinsky dle Wiki Argania spinosa) ve větvích ve výšce několika metrů postávaly ovce a živily se tak říkajíc na vysoké noze. Další z prefíkaných triků lokálních jak donutit zastavit obrázkuchtivého cizince a požádat o nějaký ten peníz za to divotvorné představní…<br />Poučení z putování napříč krajinou je jednoznačné: čím blíž k přístavu, tím více evropeizovaná společnost, čím dál do vnitrozemí, tím větší středověk. Je fakt, že jsem čekala, že přece jen dlouholetý francouzský vliv na tuto zemi se projeví víc. Každopádně to celé stálo za to a je to nezapomenutelný clash of civilizations, abych tak citovala provařeného Huntingtona.<br /><br /><span style="font-weight: bold;">Au revoir</span><br />Při odletu bylo přidělení razítka jako povolení opustit zemi daleko rychlejší. Ostatně bylo pět hodin ráno a úředníci asi ještě chtěli mít klid. Jako vždy jsme si vybrali tu neproblematičtější a nejpomalejší frontu ze všech, kdy kousek před námi byl nějaký vousáč, kterého napřed odmítli pustit dál, ale po mírném povyku si odbavení vymohl. Rozhodně mě neuklidnilo, když jsme po sobě procházeli bezpečnostní kontrolou rámem a scannerem, protože slečna mající dozor nad scannerem, se dívala všude jinde jen ne na monitor. Takže i kdyby měl v tašce deset kilo dynamitu, nikdo by si toho nevšiml. Ono je krásné mít bezpečnostní směrnice, ale když nikdo jejich uplatnění nekontroluje, míjí se to jaksi účinkem. A jelikož Airbus byl jaksi plně v rukou Royal Air Maroc, nepřidalo mi na klidu ani neustálé hlášení pilota/letušek v arabštině. Když je člověk vystresovaný, dojde mu, že arabština zní zřejmě i při sebebanálnějším sdělení jako naléhavé hlášení o blížící katastrofě. Podezřelé mi přišlo, že to bylo jako s japonštinou: arabsky něco říkali hrozně dlouho a úpěnlivým tónem a ve francouzštině to dalo ve výsledku jen větu jako ‚za chvíli si budete moct koupit duty free produkty z našeho katalogu.‘<br />Nakonec jsem ale usnula a probudila se až v upršené Paris, kde na nás zase čekala ‚civilizace‘ a její shon.<br /><br /><p class="MsoNormal" style="text-align: justify;">P.S. Photos budou vbrzku následovat na Flickru. Promis.</p> </div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com2tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-29673434370038612642008-01-26T12:03:00.001+01:002008-01-26T12:03:55.349+01:00Italská vláda padla, hurá!<div style="text-align: justify;"> </div><p style="font-family: lucida grande; text-align: justify;" class="MsoNormal">Koho by napadlo, že zrovna tento druh informace mě uvede do téměř extatického stavu. Ale bylo to věru tak, a společně se mnou zajásala asi dvacítka dalších lidí z mého masteru. Důvod? Včera večer nás čekala velice nepěkná ústní zkouška, ze které nás zcela originálně měli zkoušet hned tři <i style="">italští</i> profesoři najednou. Vzhledem k tomu, že jeden z nich je poslanec a druhý pracuje pro Prodiho, svitla nám naděje, že třeba nepřijedou…nakonec se naděje naplnily jen z půlky, nejhorší tyran poslanec nakonec nedorazil, zbyli na nás teda jen dva více soft profesoři.<br />Zkouška se nakonec víceméně povedla, a těch sedm vodek, co to následně spláchlo, bylo taky docela dobře mířených. </p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-5120015928441702132008-01-17T16:00:00.000+01:002008-12-09T11:29:46.422+01:00Meilleurs voeux a jiné<div style="text-align: justify;"><span style="font-family:times new roman;">V této nádherné, bordelářům zaslíbené zemi, je formálně dovoleno přát <span style="font-weight: bold;">vše nejlepší do nového roku</span> minimálně do konce ledna. Težím tedy z této kličky a pour féliciter zde lepím aspoň tuto fotku; nějakým podivuhodným způsobem mě uklidňuje.<br /><br /></span></div><a onblur="try {parent.deselectBloggerImageGracefully();} catch(e) {}" href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIU7sB8RPqnRLK0nk_pVZ-rYgj76WsJtb-9vs1cSxTrMaiv_j0TJpM2ddIUtRo1aCNypwJ1J_1c_GSyIAIfpDJhnyYhf6ahZcuuUNPQEN6bQUY7kuxeOw4XbUfLHW8v3lJDrwT/s1600-h/2106618834_4f33cfed74.jpg"><img style="margin: 0px auto 10px; display: block; text-align: center; cursor: pointer;" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgIU7sB8RPqnRLK0nk_pVZ-rYgj76WsJtb-9vs1cSxTrMaiv_j0TJpM2ddIUtRo1aCNypwJ1J_1c_GSyIAIfpDJhnyYhf6ahZcuuUNPQEN6bQUY7kuxeOw4XbUfLHW8v3lJDrwT/s320/2106618834_4f33cfed74.jpg" alt="" id="BLOGGER_PHOTO_ID_5156461665628328322" border="0" /></a><br /><div style="text-align: justify;"><div style="text-align: justify;"><span style="font-family:lucida grande;">S lednovým návratem do civilizace nutno okomentovat jednu zdejší novinku: úplný zákaz kouření v restauracích a barech. Francie má to jediné štěstí, že má poměrně příznivé klima - venkovní teplota je momentálně kolem 10C - tudíž má i teď mnoho barů a hospod venku zahrádky, z velké části vybavené teplomety. Jestli slovo teplomet existuje, netuším, každopádně jsou to takové jakože velké lampy, které vydávají teplo.<br />Možno tedy v každou denní dobu sedět na venkovní zahrádce, nerušeně konzumovat kávu a jiné nápoje, koupat se v nesmělém před-jarním slunci a u toho si vychutnávat svoji oblíbenou cigaretku. Takže zase jednou našli revoluční řešení...</span><br /><span style="font-family:lucida grande;"></span></div><span style="font-family:lucida grande;"><br />Lednová novinka osobního rázu je ta, že už je zhruba na 99% jisté, že se v létě budeme stěhovat do Prahy. Mimo praktických otázek tato zpráva obnáší také vnitřní paniku, že za chvíli už nebude nic při starém. "Při starém" jsou sice detaily, ale právě ty se nesmazatelně vrývají do paměti a pak způsobují ten odporný pocit nostalgie a toho, že nám něco nenavratilného uniklo.<br />Zatím žiju třeba v těch detailech, že v ulici vedle od nás stále sedí ta samá mladá žebračka, nejspíš Rumunka, které se vyhýbám už o ulici napřed cíleným přechodem na druhý chodník (když si zrovna vzpomenu, že tak mám učinit); že racci u Seiny stále skříkají a budí dojem, že někde za rohem musí být pláž; že ve středu stále </span><span style="font-family:lucida grande;">neměnně (zvláštní slovo) </span><span style="font-family:lucida grande;">chodíme k Japonci a dusíme se mrtvýma syrovýma rybama a jsme u toho šťastní; nebo třeba že každou sobotu o čtvrt na jedenáct dopoledne začnou znít ' probouzecí' zvony na Saint Germain (třeba se do toho kostela konečně podívám se svou babičkou, která se ještě rozhodla mě přijet navštívit!). Je to zvláštní období. A až bude po prvním semestru, bude šťastnější :)<br /><br /><br /><br /></span></div>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-35061257.post-56182171493892999102007-12-11T19:18:00.000+01:002007-12-11T20:51:28.053+01:00En vrac<p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="" lang="EN-US">“Lidi jsou divná zvířata.” <span style=""><br /></span></span></p><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="" lang="EN-US"><span style=""></span>S.o.M, <st1:metricconverter productid="04.27 a" st="on">04.27 a</st1:metricconverter>.m, úterý, 11.12.2007, kuchyň, rue Bonaparte, <st1:city st="on">Paris</st1:city>, <st1:country-region st="on">France</st1:country-region>, <st1:place st="on">Europe</st1:place>, Earth, Solar System <o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="" lang="EN-US"><o:p></o:p>“Ani srnka nemohla tusiť, ze toto sa stane.”<br />M.R., <st1:metricconverter productid="09.46 a" st="on">09.46 a</st1:metricconverter>.m., pondělí, 10.12.2007, yahoomail, HP Compaq nx6110, Paris, France, Europe, Earth, Solar System<o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="" lang="EN-US"><o:p></o:p>“There is a box of chocolate circulating. The purpose of the box of chocolate is to be finished by the end of the session. Do you all follow?”<br />J.S., <st1:metricconverter productid="09.23 a" st="on">09.23 a</st1:metricconverter>.m., pátek, salle 404, rue Saint Pères, <st1:place st="on"><st1:city st="on">Paris</st1:city>, <st1:country-region st="on">France</st1:country-region></st1:place>, Earth, Solar System<o:p></o:p></span></p><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><div style="text-align: justify; font-family: lucida grande;"> </div><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><span style="" lang="EN-US"><o:p></o:p>“What’s the point of it all?”<br />P. S., <span style="font-style: italic;">Dead flowers for </span><st1:city style="font-style: italic;" st="on"><st1:place st="on">Alice</st1:place></st1:city>, on and on and on...</span></p><span style="font-family:lucida grande;">A kdo v tom hledá logiku, tak nenajde. </span><br /><br /><p style="text-align: justify;font-family:lucida grande;" class="MsoNormal"><br /><span style="" lang="EN-US"> <o:p></o:p></span></p>A.http://www.blogger.com/profile/06989495427708930097noreply@blogger.com0