Žiju...

… a jsem si vědoma toho, že jsem to tu v poslední době dost zanedbávala. Pozorný čtenář předchozího postu si ale povšiml, že jsem se celý červen vůbec nenudila. Nezastírám, že mi docela odlehlo, když jsem mohla na konci měsíce předat zpět kancelář a agendu do rukou zástupkyně ředitelky. Naivně jsem si malovala, že si konečně odpočinu, nicméně jsem jen přestala pracovat v kanceláři a začala pracovat doma – inu raport ze stáže pro školu nepočká. Dostala jsem taky další mega překlad pro Arte, čítající 12 hodin natočeného materiálu na dokument o studentském hnutí v Československu v roce 68. A je to maso…Kromě toho se u nás protočilo pár více či méně náročných návštěv, vyžadujících pozornost, nebo angažovanost v kuchyni.

Světlými okamžiky poslední doby byly bezesporu koncerty Rolling Stones a Red Hot Chili Peppers. U prvně jmenovaných jsem navíc propadla davovému šílenství – stála jsem na tak dobrém místě, že přímo přede mě na tři skladby vyjelo malé podium s celou kapelou jako na dlani. Metr přede mnou se tedy vznášeli staří pardálové, pozorovala jsem jejich hluboké vrásky a nepříčetně ječela, stejně tak jako celé okolí. Takový hudební orgasmíček, ostatně říká se do třetice všeho dobrého. Oproti tomu mě RHCP docela zklamali, neboť nejenže pořadatelé neanoncovali dvě předkapely, které koncert příšerně protáhly, neprodávali na stadionu alkoholické pivo – respektive neprodávali ho na tribunách, kde jsme byli doslova uvězněni – ale kapela hrála jen hodinu a půl. Vzhledem k tomu, že pomalu sedmdesátníci to mastili přes dvě hodiny, je to docela chabý výkon. Nutno ale říct, že RS si za vstupné vzali dvojnásobek. . .

Jako odměnu za devíti měsíční nepřetržité pracovní nasazení jsme teď s ‘manželem‘ vyrazili na týdenní voyage po jižní Francii. Zodpovědně už můžu říct, že mám podrobně zmapovaný úsek Menton – Marseille /Monaco, Villefranche sur Mer, Eze, Cannes, Mougins, Agay-Antheor, Fréjus, Lavandou, Six Fours, Sanary sur Mer, Ciotat, Cassis…/ a to i malé vesničky, které jsou kolikrát sympatičtější, než velká bourgeois města, přeplněná novými Rusy a nepěkně zmalovanými a vyoblíkanými rádoby děsně in děvenkami. Pokud byste někdo pomysleli na cestovní výstřelky medvědů – Josef byl samozřejmě také s námi! Důkaz zde:

Vzhledem k tomu, že je konec července, tak v Paříži teď zcela logicky prší a je vůbec velmi nepěkně. Aspoň mě nemusí mrzet, že musím překládat. A až mě to přestane bavit, třeba sem napíšu, jak jsme se byli podívat na velký ohňostroj 14. července u Eiffelovky, nebo jak v Paříži den poté spustili nový systém půjčování kol, kterých do éteru vypustili tisíce.