...jsem zachytila tuto ceduli:
Je libo si koupit v sobotu večer plastikové letadýlko nebo hrůzostrašnou porcelánovou panenku? No problem, přijď si pro majitele obchodu do nejbližsí hospody. Dokonalé!
Za druhé: skromně by se dalo říct, že mi to v mé úžasné nové výbavičce docela slušelo. A naozaj nevadí, že jsem si roztrhla kalhoty na prdeli.
Welmi sa mi na horách páčilo. I to sportování. Fakt! Ostatně medvědovi Josefovi se líbilo také. Manžel s ním dokonce jezdil jeden den v kapse u bundy. Nicméně jen do té doby, než jsme na sjezdovce narazili na známého z Paříže... pak byl medvěd nemilosrdně zazipován do kapsy a měl po výhledu na okolní impozantní kopce a ledovce.
První den po příjezdu /po 11 hodinové cestě z Paris/ jsem při pohledu na svahy obklopující místo našeho bydliště konstatovala, že jejich sklon překračuje mou představivost a že vzhledem k tomu, že pud sebezáchovy docela mám, hodlám strávit týden v hospodě. Jaké bylo mé překvapení, když jsem měla denně budíček kolem osmé a po deváté jsem již zcela poslušně stála dole na kruháči u vleků na všechny možné světové strany. A těšila se nahoru. Živý pohled na sjezdovky můžete najít zde: http://tignes.net/panoramique.html
Inu vzpomněla jsem si na školní lyžařský kurz a začla poslušně zelenýma a modrýma sjezdovkama v pomalém tempu za použití metody polo-pluh. Pak jsem se údajně zlepšovala sjezd od sjezdu. J., jehož lyžařské schopnosti překračují hranice mého chápání, byl naštěstí více než trpělivý. Zřejmě se rozhodl, že nejlepší bude učení šokem a tak mě druhý den /údajně omylem/ vzal na černou. Zde ilustrační foto, když jsem si nahoře na kopci ještě myslela, že míříme do restauračního zařízení a ne na Trolla.
I tuto zkoušku osudu jsem ale zdárně přežila a zbytek týdne jsem sice s pravidelnýma, ale stále méně častýma pádama, probrázdila všechny kopce Espace Killy. Tato poloha patřila k mým nejoblíbenějším, protože si odpočinula kolena. A to jsem celý týden frčela zodpovědně na brufenu.
Samozřejmě se občas vyskytly zastávky v občerstvovacích zařízeních. Chytali jsme bronz poměrně intenzivně, protože jsme měli 7 dnů bez jednoho odpoledne azur. Nejvýše jsme se vyšplhali něčím jako metro do
Mě osobně ale v mapě nejvíc zaujala sjezdovka jménem rhododendron. / i bez kuřátka, hehe/. Nicméně cesta k ní byla trnitá. Z oblasti, kde jsme se vyskytovali, k ní nebyl přímý přístup a tak jsme si říkali, že ten kousek na mapě nějak přejdeme s lyžemi v rukou. Nakonec se ukázalo, že musíme stoupat i do kopce za nějakou chatou, abychom se na sjezdovku napojili. A to prosím v 2,4 metrech sněhu. Ještě nikdy jsem neviděla J. s takovým záchvatem smíchu, jako když mě pozoroval, jak se bořím, nořím, vynářím, znovu bořím, kurvuju, hážu lyžema, hůlkama a bořím se ještě víc.
Ale útrapy byly překonány a nakonec jsme se do cíle dostali:
V každém případě jsem si to hrozně užila, i když jsem prý někdy komunikovala pouze ve větách „ mě bolí nohy“, „tam nejedu, tam jsou moc velké muldy“, „debilní snowboardisti“, „bolí mě rty“, „pálí mě obličej, „niečo bych zožrala“ „ne, na tuhle červenou nasrat“ a „ne, já prostě rychleji nepojedu“. Komu by se ale tady nelíbilo, že.
Ano, je pravda, že jsem měla nehodu s kolem. Lépe řečeno mě srazil cyklista na ulici, jdouce z obchodu. Modřiny se pomalu vstřebávají, zadní partie těla už mě taky nebolí natolik, aby si nemohla normálně sednout na WC. Člověk někdy přichází na obyčejné životní slasti až v momentě, kdy o ně přijde. Ehm ehm. Ale jinak všechno pp.
- Dobré ráno, miláčku.
- ….. hm, ehm, uf, prch….uhm, už? …aha, no…dobré ráno.
- Tak co myslíš? Cappuccino nebo šedá?
- ….uch, ehm…co?...kolik je?
- Capuccino nebo šedá?
- Babiččin bylinkový čaj, prosím.
- Ale já se ptal na barvu!
- Jáj. No já nevim.
Scéna z kanceláře:
- Kde jsi stahovala to pdf s těma parametrama?
- Máš to vytištěné doma na stole.
- Kombíka i liftback?
- Jo. Taky veškerou výbavu, verze motoru a doplňkové vybavení.
- A jsou tam i ty litý kola?
- Ano, 15., 16. i 17. palcové.
- Aha…a emise jsou tam taky?
- I ceník. Všechno to tam je!
10 x denně:
- Tak co, miláčku, kombíka nebo liftback?
- No já nevim; mně se líbí i ta krátká, co se mi původně nelíbila.
- Neříkej krátká, ono je to stejné, jde jen o větší objem kufru.
- Jaj. Takže to má stejnou hmotnost a délku?
- Jo, tudíž to zhruba stejně žere.
- No tak čo ja viem. Bude nám k něčemu kombík? Ona je pěkná i ta krátká.
- Uááááááááá.
Kdykoliv, kdekoliv, za předpokladu, že je 20 sekundová prodleva mezi konverzací/prací:
- Tak co, miláčku, kombíka nebo liftback?
- Já nevim! Nevim, nevim!
Večerní scéna po návratu z práce:
- Yes?
- Půjdeme na procházku?
- Jo, klidně. Ale už je tma, takže zahrady jsou zavřené. Nábřeží?
- Mno…
- Copak?
- Já bych spíš řekl někam na boulevard.
- ?
- Někam, kde jezdí hodně taxiků. Víš přece, že většina je jich v Paříži taxíků.
- Tak jo, a kam? Na Saint Michel nebo na Saint Germain?
- No a kde myslíš, že jezdí víc aut?
- Čo ja viem.
- Tak si stoupneme někam na křižovatku dopravních tepen, tam jich bude nejvíc! A vemem foťák.
Večer doma:
- Já si jdu asi lehnout.
- Jdeš spát?
- Ne, jdu si číst. Ty?
- Tak já hned přijdu. Neviděla někde ty prospekty? Ještě se chci podívat na ty motory…
Při chůzi na ulici:
- Tam je! A před chvíli taky jedna jela, ale to bylo cappuccino a ne gris antracit.
- …
- No obě dvě jsou hezké, ne? Tak já nevím.
- No to já taky nevím. Ale asi se mi víc líbí ta tmavě šedá.
Kruciální večer:
- Tak si hoďme eurem.
- …… no….dobře. Pana liftback, orel kombík.
- Pana. No to se mi moc nelíbí.
- Hm. Pana šedá, orel cappuccino.
- Orel. Ale nie!
- Takže nižší a cappuccino.
Text obdržené sms:
- Miláčku, tak myslím, že šedého kombíka.
Ceci n´est pas un texte surréaliste.
Toto je má životní realita v uplynulých dvou týdnech. A nejlepší na tom je, že ten vůz dostaneme až za dva měsíce; protože paradoxem je, že to pro nás bude dovozové auto. A tak si o tom budeme ještě dva měsíce povídat…
Howgh. Mám před sebou poslední půlhodinku v práci, od šesti do půlnoci budu stát v jazzu za barem a zítra brzo ráno odjíždíme na týden do Tignes, kde se budu pokoušet se nezabít na modrých sjezdovkách. Dnes přes den tam jely jen zelené, protože se ve vyšších polohách i v této oblasti čekal průsvist amerického hurikánu. Huhuhu.
