Další famózní kontribuce mé rodiny k obecnému blahu obyvatel ČR!

Jako vždy večer si tak spokojeně sedím u svého NB a ťukám a ťukám a jedním okem vnímám televizi, když tu upoutá můj zrak a hlavně sluch reklama na Mezinárodní trienále současného umění 2008 v Národní galerii. Na obrazovce se na žlutém pozadí střídají dva identické obrázky bílých pisoárů à la Duchamp (poznámka na okraj: pisoár je francouzsky urinoir) a uhrančivý hlas přitom říká ‚toto je umění, toto není umění, toto je umění, toto není umění, je, není, je, není‘. A já v tom sugestivním komentáři rozpoznám svého otce, neb tak subtilní a téměř neznatelný ironický podklad v tónu dokáže vyplodit jen někdo mé krve. J. tvrdí, že to není on a já tvrdím, že to je on, a on že ne, a já že jo, čímž se dostaneme do poetiky samotné reklamy, z níž není úniku, ale jak sám speaker později konfrontovaný přímou otázkou přiznává ‘jestli ten hovězí hlas je můj? je.‘ Sledujte ČT! Stáhnout se mi to nikde nepodařilo, takže reklamní bloky jsou teď můj nejoblíbenější pořad.