středa, září 27, 2006

Flat hunting a jiné

Mými nejlepšími kamarády jsou v posledních třech dnech Google a Skype Out. Sedím v garsonce v sedmém patře bourgeois domu v 8.arrondissement u Kláry H., jež mi poskytla provizorní útočiště (jak se jí za to všechno odvděčím ještě nevím) a intenzivně chytám ze spodního patra od sousedů wifi signál. Za těch pár desítek hodin, co jsem odjela z téměř rodných HL. jsem získala sérii poznatků, jež mě občas mile, občas nemile překvapily. Namátkou zde několik z nich:

  • fungování lidské paměti ja prapodivná záležitost. ještě než stihl po nástupu ve vlaku pán z reproduktoru říct "welcome on board of super city pendolino train", už jsem věděla, že jsem doma zapomněla kromě nezbytného diáře taky žvýkačku na krk (ach ano!). půl hodiny předtím jsem ale ještě doma byla přesvědčená, že vše mám. nepotěší.
  • letadla společnosti Skyeurope mohou (navzdory všeobecně sdílenému opačnému názoru jejich pravidelných cestujících) létat načas
  • jejich piloti mají občas romantickou náladu a při vzletu nad Prahu naschvál zamíří přímo nad Karlův most, Hradčany a Žižkovskou věž v pozdním podzimním odpoledním slunci. krása!
  • Pařížani nejsou zas tak galantní a vychovaní, jak se o Francouzích všeobecně občas říká. ani tentokrát nikoho na schodech mezi různými linkami metra nenapadlo pomoci nešťastně vypadající, taškami ověšené slečně, tahající obrovský kufr. ještěže českým nadávkám nikdo nemohl rozumět
  • v metru moc často francouzštinu neuslyšíš
  • v metru je šílené teplo, i když je venku jen kolem 20C. o tom, jak tam bude, až bude venku 40C, radši zatím nepřemýšlím
  • v metru člověk může trávit denně spoustu času. jen ho to asi po jednom dni omrzí.
  • fyzické proporce drtivé většiny cestujících afrického původu přesahují standardní velikost sedadel; z tohoto důvodu se jeví stání při jízdě jako lepší varianta
  • studenti Sciences Po na rue St.Guillaume se i během pauzy na cigáro na ulici tváří, jako by už TEĎ řídili celou zeměkouli. na kolemjdoucí (pokud také nezamíří na IEP) se dívají s jakýmsi prapodivným despektem. syndrome de supériorité by se asi opravdu v některých případech měl začít akutně léčit.
  • už jsem objevila onu bájnou kavárnu u školy, údajně místo s největší koncentrací homosexuálů v celé Paříži. mýty padají někdy až pozoruhodně rychle.
  • člověk by si neměl myslet, že existence různých školních kanceláří věnující se jednotlivým záležitostem může opravdu pomoci efektivně řešit problémy. když si chce například člověk vyřídit kartičku na metro, potřebuje vedle adresy také potvrzení o studiu. takže si zajede do školy a o potvrzení zažádá. tam mu ale řeknou, že dnes se v kanceláři přijímají jen studenti, jejichž příjmení začínají na písmena A - C. pokus říct, že se píšu Crutilová nevyšel...takže mi potvrzení údajně do tří dnů doručí domů. jen když já ještě nemám "domů". podobně pokus navštívit v kanceláři paní mající na starosti pomoc s hledáním ubytování není nejjednodušší. celé úterní dopoledne jsem se jí snažila dovolat, abych zjistila, zda-li mi řekne víc než site ScPo a zda-li má i jiné nabídky pronájmů, než ty, které taky visí na síti. odpovídal mi jen její záznamník s tím, že paní teď momentálně nemůže, ale že není problém za ní do té kanceláře dojít. tak jsem přes půl P. dorazila a milá paní právě zavírala kancelář, že úřaduje jen do 12.00 a tak že mám přijít druhý den. další den jsem teda dorazila dopoledne a na dveřích pro změnu stálo, že zcela výjimečně je kancelář zavřena z důvodu organizačních schůzek administrace. hlavně se nenechat vyprudit!
  • zábavné je taky volání na inzeráty s nabídkou pronájmu. ono vůbec najít nějaký byt v rozumné geografické zóně, který by zároveň nestál součet měsíčních platů mých rodičů je heroický úkol. potencionální kandidát na můj budoucí příbytek teda dle dosavadního hledání vypadá zhruba takto: 9m2 (bývalé pokojíčky pro služku), 7.patro bez výtahu, záchod a koupelna na chodbě (sice na kód, ale společné s dalšími x pokojíky), elektrické destičky na vaření, umyvadlo, postel a skříň. polovina inzerovaných čísel hovor nezvedá, půlka z té půlky, co to zvedne vám oznámí, že byt už je pronajatý a zbytek se zarazí v momentě, kdy si bere vaše jméno s číslem, že vám zavolá, a ptá se, co že jste to vlastně za národnost. obávám se, že zaměňování ČR a Čečny je tu stále mezi domorodci na denním pořádku. jinak mezi oblíbené podmínky pronajímatelů patří mimojiné i existence francouzského garanta nebo taky třeba požadavek na zaplacení celoročního (nebo aspoň půlročního) nájemného dopředu navíc s tím, že vám ho na konci zase vrátí, když budete hodní. no prostě ideálně nastavené podmínky pro studenty. ale naděje umírá poslední, že.
  • fajn je, že v pondělí začínám stážistovat, na což už se těším. psala jsem kontrolně mail paní, co mě bude mít nejspíš pod palcem a ta mi obratem sdělila, že už se na mě všichni těší. nápodobně! mozek snad po letní pauze opět začne pracovat.
Takže tak tady život chode. Dnes už asi na nic duchaplnějšího nemám.
A.


2 komentáře:

pseudointelektualka řekl(a)...

"syndrome de supériorité" - zajímavý je, že nám sice tenkrát při tom rentrée solennelle nabízeli léčbu complex d'excellence, ale o syndrome de supériorité decentně pomlčeli...

(viel Glück!)

Anonymní řekl(a)...

Nazdarek; Tvuj popis hledani bytu v Parizi ve me vyvolal nostalgicke vzpominky... :)

Filip