Bydlím, tedy jsem

Ano, deníčku, je tomu tak. Nebo teda přesněji: zítra tomu tak bude. Dnes jsem si udělala kolečko po dalších bytech, jež byly buď nevyhovující, nebo seznam papírů a dokladů, které po mě jejich majitelé chtěli, přesahoval i mé nejbujnější fantazie. A jak už to tak v pohádkách bývá, jela jsem unavená, znechucená a zplihlá podívati se na poslední pokoj do XVI. Po výstupu z metra jsem minula pána venčícího lokálního Sigiho, což mi hned udělalo radost. A kaštanové listy líně padaly k zemi...a kapky lehkého deště se snášely tím samým směrem, gravitace dělala svou starou dobrou práci. Ach. A v tomto nostalgickém podzimním rozpoložení jsem dorazila na danou adresu, zadala kód, vešla do ulice v ulici a našla ten správný větší rodinný dům, ve kterém už mě čekala stylová paní majitelka v růžovém županu a omlouvala se, že má bronchitidu. Zavedla mě do druhého patra vchodem přes jejich dům a ukázala mi pronajímaný pokoj o velikosti téměř 20m2, ze kterého vedou ještě další dveře do koupelny a spol. Vybavení sestává z velké postele (yes!), vestavěné skříně, stolu, poliček a malého kusu nábytku, co se tváří jako komoda. Až na dost šílené staré fialovo-růžové tapety není místnosti moc co vytknout. Na stejné chodbě jako můj pokoj se nachází ještě dva menší, ve kterých aktuálně bydlí dvě čínské studentky, se kterými se budu dělit o plně vybavenou kuchyňku. Jednu z nich jsem už měla tu čest poznat, děvče se tvářilo docela mile a potěšilo mě tím, že má u sebe wifi, na kterou se pak za drobný úplatek budu moci připíchnout. Jako bonus k pronájmu mám společně se všemi majiteli domu přístup na velkou terasu na střeše domu (třetí patro s výhledem do oné uličky v uličce plné stromů a vůbec zeleně). Lokalita je to dle pohledu poklidná a tichá, kousek od domu je obchod + boulangerie. A idylka pokračuje, neb paní majitelka na rozdíl od ostatních striktně nevyžaduje francouzského finančního garanta a jako kauci si nebere dopředu dva měsíce nájmu, ale jen jeden. Odpadají u ní taky stohy jiných dokladů, jež by mi jen znepříjemňovaly život. Takže resumé dnešního dne je konečně přeci jen pozitivní. Čeká mě tedy poslední noc u dobrodinky Kláry a zítra odpoledne si balím svůj červený kufřík a fičím na rue de la Tour. Incroyable!