To bylo tak. Měli jsme doma návštěvu, a ta si dvě hodiny před odletem vzpomněla, že v minulých letech se jezdilo hromadně na lov jmelí kamsi na campagne, kde na vytipovaném místě roste při zemi, a že by bylo fajn první adventní neděli tradici dodržet. A tak jsme se tedy nedbajíce prudkého deště a mlhy vydali na vélet. Po několika peripetiích na cestě jsme nakonec zdárně na místo dorazili, a já zjistila, že už jsem tam kdysi v prváku na gymplu byla, neb jsme se ocitli v Abbaye Challis, což je asi 3 km od Nanteuil, a kde jsme byli na exkurzi…
Za Abbaye jsme uhnuli na polní cestu, kde bylo bahýnka tak bratru dvacet čísel a tvářili se, že Mondeo je 4x4. Návštěvě do odletu zbývalo asi 50 min. Provedli jsme rychlou záškodnickou akci a vyběhli jsme z vozu k nejbližšímu stromu, kterému opravdu rostlo jmelí u země a chlapci už vytahovali nože, že jdou pižlat, a já se mezitím rochnila v bahníčku. Spatřila jsem ale zhruba jeden metr kubický už odřezaného jmelí válejícího se poblíž, takže jsme ho jen prachsprostě odtáhli, naložili a odjeli. Tímto se náš pobyt mimo auto značně zkrátil – řekla bych, že víc než 2 minuty jsme nemohli na čerstvém vzduchu pobýt. Návštěva ale stihla letadlo a my zdárně po další hodině strávené na ucpaném BP dojeli do cíle. Takže úkol splněn, najetých 130 km, a máme jmelí pro celou čtvrť. Jen mě mrzí, že jsme všichni zapomněli foťáky, protože za fotodokumentaci by to určitě stálo…
And now for something completely different. Až do čtvrtka Vás ušetřím svých duchaplných postů, neb odjíždím na jih. A pro ty, co by mi chtěli závidět, říkám ano! Svítí tam slunce a je tam asi 19ºC, yes!
Za Abbaye jsme uhnuli na polní cestu, kde bylo bahýnka tak bratru dvacet čísel a tvářili se, že Mondeo je 4x4. Návštěvě do odletu zbývalo asi 50 min. Provedli jsme rychlou záškodnickou akci a vyběhli jsme z vozu k nejbližšímu stromu, kterému opravdu rostlo jmelí u země a chlapci už vytahovali nože, že jdou pižlat, a já se mezitím rochnila v bahníčku. Spatřila jsem ale zhruba jeden metr kubický už odřezaného jmelí válejícího se poblíž, takže jsme ho jen prachsprostě odtáhli, naložili a odjeli. Tímto se náš pobyt mimo auto značně zkrátil – řekla bych, že víc než 2 minuty jsme nemohli na čerstvém vzduchu pobýt. Návštěva ale stihla letadlo a my zdárně po další hodině strávené na ucpaném BP dojeli do cíle. Takže úkol splněn, najetých 130 km, a máme jmelí pro celou čtvrť. Jen mě mrzí, že jsme všichni zapomněli foťáky, protože za fotodokumentaci by to určitě stálo…
And now for something completely different. Až do čtvrtka Vás ušetřím svých duchaplných postů, neb odjíždím na jih. A pro ty, co by mi chtěli závidět, říkám ano! Svítí tam slunce a je tam asi 19ºC, yes!
1 komentář:
Kam jedes?
Okomentovat