Hledání evidentně to be continued

Lov pokračuje, bohužel. Z fáze obvolávání jsem přešla do fáze návštěv bytů. První dva navštívené pokoje byly, co se týká vybavení a údržby zcela evidentně netknuté zhruba od doby konce 2. světové války. Paní majitelka jednoho z nich, velice šarmantní a asi stoletá paní Goldschmidtová se mi svěřila, že prostoru, kterou pronajímá, vůbec v průběhu posledních několika let nenavštívila, protože se nachází v sedmém patře bez výtahu, a tudíž neví, jak to tam teď vypadá. To by možná vysvětlovalo, proč hrála "sprcha" všemi barevnými variacemi plísní a v různých koutech se válely zbytky svršků předcházejících nájemníků. V druhém pokoji o celkové rozloze 10m2 byla pro změnu toaleta hned v e d l e postele – velmi lákavá představa pravidelného užívání, zvláště v přítomnosti návštěv. Papírové stěny a společné sprchy pro 7 dalších bytů taky nebyly nejpřitažlivější. Další dva byty vypadající nadějněji spolu se mnou navštívilo v průměru asi tak 30/40 dalších zájemců. Pamatuje si někdo z matematiky, jak by se dala vypočítat pravděpodobnost toho, že dá majitel přednost mně, vezmeme-li do úvahy veškeré mé handicapy? Včera jsem se mimo jiné taky dověděla při telefonátu s jednou majitelkou, že u nás máme něco jako občanskou válku, devalvovanou měnu a že mi tady přece nikdo byt nemůže pronajmout, protože je přece jasné, že nebudu schopná ho platit. Velmi zajímavé. Návdavkem se mě ještě paní zeptala, proč volám z utajeného čísla. Starosti, drzost a ignorance některých lidí mě nepřestávají fascinovat. Další návštěvy mě čekají o víkendu. Už teď se těším, ale snad už to dospěje do šťastného konce.
Z jiného soudku moc podnětů nepřišlo. Pro příznivce adrenalinových sportů se sebevražednými sklony doporučuji zkusit jízdu po jednom z největších bulvárů na kolečkových bruslích bez helmy a jiných ochranných pomůcek, ovšem pozor: v závěsu na okénku auta řidiče. Velmi stylové. Turisti nestíhali cvakat digitály.
Pro příznivce mladých krasavic s inteligencí limitně se blížící nule by mohlo být dobrým tipem okolí place Vendôme. Takovou koncentraci dlouhovlasých blondýnek v minisukních s nohama končícíma zhruba někde tam, kde mi začíná krk, jsem snad ještě neviděla. Truman Capote by měl radost, Tiffany a jemu podobné značky v průběhu vleku času neztrácí svou přitažlivost. A když už jsme u kultury, můj soukromý žebříček ATP nejbizardnějších filmů má od včerejška nového vítěze. Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec překonal i staršího kandidáta podobného tematického ražení Delikatessen. Velmi velmi nechutné. Vzhledem k tomu, že oba dva zmíněné filmy mi dal do počítače papa, chvíli jsem nevěděla, co si o tom myslet. Naštěstí jsem ale dostala od Rádi flašku portského, kterým jsem své drobné obavy rozptýlila. A tak můžu zase klidně spát.