Nějak to tu zanedbávám, přiznávám. Neznamená to ale, že bych neměla o čem psát, popřípadě byla v nějaké kryse inspirace. Jak vidno, lingvistické vtipy ještě zvládám, hehe, no nic.
Jen prostě zas klasicky nestíhám. Pro představu, jak jsem moc pracovité děvče, musím konstatovat, že kromě každodenní 8/9 hodinové práce v ČC stíhám ještě placeně ve volném čase zaskakovat za jednu nešťastnici v naší knihovně (kde nejede topení, a proto mi sem vozí kolega víno…). A v extra povedené dny, jako například dnes, jsem v práci od rána do dvou, od dvou odpoledne do osmi večer v knihovně a následně od osmi do půlnoci na recepci, neb máme spešl jazzový koncert a někdo tam ty davy musí krotit a prodávat jim vstupenky a poukázky na pití, že. Spolu-údernice z kanceláře se mě ještě ptala, zda-li bych náhodou nestihla zaskočit ještě dole ve sklepě na baru, neb děvče, co tam bude samo, údajně není úplně schopné. A kdyby se Vám náhodou zdálo, že se nudím, vězte, že ani nie, protože jsem jen tak ze srandy vzala překlad pro Arte, nesestřihaný materiál na dokument o Petře Procházkové. V praxi je to 12 DVD-ček po hodině a půl syrového materiálu. Paní novinářka (i když nejen ona, neb v tom vystupuje i jedna z mých nejlepších kamarádek Ivana P.) částečně česky a částečně rusky hovoří o svém životě a angažovanosti ve veselých zemích jako Čečna, Rusko nebo Afghánistán. Nevím, jestli jste to někdy zkoušeli, ale já zjistila, že člověk si toho může říct na blbých deseti vteřinách setsakra mnoho, a copak teprve během 18 hodin?! Mezi mé oblíbené pasáže při překládání patřily například momenty, kdy mluví na valné hromadě asociace asi 15 lidí přes sebe a od paní režisérky mám příkaz to vše vyhmátnout, neb je to zrovna sekvence, kterou hodlá použít ve finální verzi filmu…To si tak prostě člověk sedí se sluchátkama na uších a třeba 30x si sjíždí jednu pasáž, aby vše zachytil. A není nad to, když se vám uprostřed toho všeho sekne komp na znamení, že jet 16hodin denně v kuse ho zas tak úplně nebaví. Ale jinak life is fun…Takže to je asi tak ve zkratce vše, čím v posledních dnech žiju, neb šibeniční termín jednoho týdne na celý překlad je přece jen o hubu.
A to je prosím dnes onen požehnaný den, kdy « Le Beaujolais nouveau est arrivé », nicméně já sedím a makám. To jsou mi ale konce….
Jen prostě zas klasicky nestíhám. Pro představu, jak jsem moc pracovité děvče, musím konstatovat, že kromě každodenní 8/9 hodinové práce v ČC stíhám ještě placeně ve volném čase zaskakovat za jednu nešťastnici v naší knihovně (kde nejede topení, a proto mi sem vozí kolega víno…). A v extra povedené dny, jako například dnes, jsem v práci od rána do dvou, od dvou odpoledne do osmi večer v knihovně a následně od osmi do půlnoci na recepci, neb máme spešl jazzový koncert a někdo tam ty davy musí krotit a prodávat jim vstupenky a poukázky na pití, že. Spolu-údernice z kanceláře se mě ještě ptala, zda-li bych náhodou nestihla zaskočit ještě dole ve sklepě na baru, neb děvče, co tam bude samo, údajně není úplně schopné. A kdyby se Vám náhodou zdálo, že se nudím, vězte, že ani nie, protože jsem jen tak ze srandy vzala překlad pro Arte, nesestřihaný materiál na dokument o Petře Procházkové. V praxi je to 12 DVD-ček po hodině a půl syrového materiálu. Paní novinářka (i když nejen ona, neb v tom vystupuje i jedna z mých nejlepších kamarádek Ivana P.) částečně česky a částečně rusky hovoří o svém životě a angažovanosti ve veselých zemích jako Čečna, Rusko nebo Afghánistán. Nevím, jestli jste to někdy zkoušeli, ale já zjistila, že člověk si toho může říct na blbých deseti vteřinách setsakra mnoho, a copak teprve během 18 hodin?! Mezi mé oblíbené pasáže při překládání patřily například momenty, kdy mluví na valné hromadě asociace asi 15 lidí přes sebe a od paní režisérky mám příkaz to vše vyhmátnout, neb je to zrovna sekvence, kterou hodlá použít ve finální verzi filmu…To si tak prostě člověk sedí se sluchátkama na uších a třeba 30x si sjíždí jednu pasáž, aby vše zachytil. A není nad to, když se vám uprostřed toho všeho sekne komp na znamení, že jet 16hodin denně v kuse ho zas tak úplně nebaví. Ale jinak life is fun…Takže to je asi tak ve zkratce vše, čím v posledních dnech žiju, neb šibeniční termín jednoho týdne na celý překlad je přece jen o hubu.
A to je prosím dnes onen požehnaný den, kdy « Le Beaujolais nouveau est arrivé », nicméně já sedím a makám. To jsou mi ale konce….
2 komentáře:
Drsne...to te lituju :(
hodne stesti.
funguje Ti RSS kanal :)
mej se a drz se.
Okomentovat