Ano, věříte správě svým očím a vidíte před sebou nový post, po poměrně dlouhé době. Život je prostě plný nástrah a tajemných překvapení, které vám ubírají času a noukají vás věnovat se bohulibějším činnostem, než je grafomanie. Takže stručně k uplynulým týdnům:

• Zdárně pracuju, až do vyčerpání. Minulý týden byl extrémně náročný, neb se tu instalovala nová výstava, tentokrát fotografií Milana Davida, který mimojiné zná půlku Zlína. Welice vyčerpávající záležitost, pro ilustraci informace o tom, že pán umělec vytahoval první sedmičky či pivánko zhruba kolem desáté hodiny ranní. A až do nočních hodin nás pak bavil historkama například o tom, jak se za komoušů oženil s kamarádovým psem a celou záležitost dovedl opravdu až do regulérního obřadu a večírku. K památným se také zařadí věty: «Kuř, kuř, zajímáš mě» nebo «Nespi, budeš malátnej». Už se opravdu těším na derniéru výstavy, přejmenovanou na dernissage.
• K mé velké radosti se mi vrátilo nachlazení, neb navzdory stále svítícímu slunci se pekelně ochladilo a vyměkla jsem do té míry, že jsem vytáhla ze skříně ponožky a hubertus. Zima, zima, zima. Obzvláště oblíbené jsou mé hodinové záchvaty kašle zhruba kolem páté ráno…
• Je ze mě těžká Pařížanka. V neděli jsem se vypravila (no pravda ne úplně za ranního kuropění) na trh na Bastilu za účelem nákupu čerstvých rybiček a zeleniny. Byl to ráj nejen pro kapsáře, ale taky pro oči. Nejednou jsem si vzpomněla na Zdenku a vznik našeho barevného vaření, bylo to krásné, ale foťák jsem se vytáhnout neodvážila. A ratatouille jsem pak udělala asi 200kg, takže ho budu jíst tak zhruba do Vánoc.
• Poučena z pobytu v Dijonu jsem se rozhodla, že bude záhodno začít poznávat nejen Paris, ale i okolí. A tak jsem navštívila o víkendu na jihu městečko Fontainebleau s jeho slavným zámkem a velkými zahradami. Před zámkem stál povoz s koňma, a jelikož zrovna padla mlha, připadal si najednou člověk jako o dvě století pozadu. Vélet jsme zakončili procházkou po lese, který vypadal zhruba jako by někdo udělal copier/coller v Českém ráji, jeho název ale zněl o něco prozaičtěji, Barbizon. Prý je to vesnička, kde kdysi žila spousta malířů. Jediný škraloup byl fakt, že trojpruhová dálnice byla zacpaná už 35kilometrů před Paříží, ale na to si člověk asi časem zvykne.

Takže tak nějak, to je asi vše zaznamenání-hodné, co se ve zdejších končinách událo.